Evgenia Konovalova: Kingsbarns mě naučil pokoře. Vítr tu mění golf v úplně jinou hru
Některá hřiště si zahrajete, jiná obdivujete. A potom existují místa, která změní váš pohled na golf. Přesně tak na mě zapůsobil Kingsbarns Golf Links na východním pobřeží Skotska.
Do Kingsbarns jsem přijela připravená na krásné výhledy. Čekala jsem Severní moře, dramatické pobřeží a zvláštní skotské světlo, které známe z golfových přenosů a fotografií. Hřiště mi ale nabídlo mnohem víc než jen působivé kulisy.
Dostala jsem lekci z linksového golfu. A také z pokory.
Kingsbarns leží nedaleko St Andrews a moderní hřiště zde bylo otevřeno v roce 2000. Architekt Kyle Phillips jej citlivě zasadil do pobřežní krajiny, takže působí, jako by na svém místě stálo odjakživa.
Golfová historie zde přitom sahá až do roku 1793. Původní Kingsbarns Golfing Society byla oficiálně založena v roce 1815 a na zdejší půdě se v minulosti nacházelo devítijamkové hřiště. Za druhé světové války byl areál uzavřen, podminován kvůli obraně pobřeží a později se změnil v pastviny. K návratu golfu došlo až na konci 20. století.
Dnes je Kingsbarns jedním z dějišť Alfred Dunhill Links Championship, který hostí společně s Old Course v St Andrews a Carnoustie. V roce 2017 se zde uskutečnil také Women’s British Open. Historii hřiště potvrzuje i jeho oficiální přehled.
Země je součástí každé rány
Linksový golf není pouze obyčejný golf hraný u moře. Je to jiný způsob přemýšlení.
Na českých parklandových a resortových hřištích jsme zvyklí určit vzdálenost, vybrat hůl a poslat míček vzduchem směrem k jamce. Očekáváme, že po dopadu relativně rychle zastaví. Ve Skotsku však dopadem rána nekončí.
Pevný písečný podklad a nízko střižené ferveje nechávají míček dlouho běžet. Povrch se stává součástí rány. Někdy míček pošle na ideální místo, jindy ho bez slitování odvede do problémů, se kterými jste při úderu vůbec nepočítali.
Hráč se musí naučit využívat terén, svahy a odskoky. Vysoká rána přímo na vlajku nemusí být nejlepší volbou. Mnohem účinnější může být nízký úder, který odolá větru a nechá míček doběhnout k cíli.
Vítr, který vám nedá odpočinout
Můj caddie Douglas Clement sledoval před začátkem kola předpověď. Očekával se déšť, který se nám nakonec z větší části vyhnul. Vítr ovšem zůstal.
Douglas jeho rychlost odhadoval na 20 až 25 mil za hodinu, tedy přibližně 32 až 40 kilometrů za hodinu. Proti větru bylo někdy nutné vzít o dvě nebo tři hole více.
Největším problémem nebyl jen protivítr. Proudění často přicházelo z boku a výrazně ovlivňovalo směr i let míčku. Vítr navíc působil na stabilitu hráče už při založení hole.
„Ovlivňuje i váš postoj nad míčkem. Je těžší udržet rovnováhu a vytvořit pevnou základnu,“ vysvětloval Douglas.
Právě tady se z linksového golfu stává především mentální zkouška. S hřištěm nelze bojovat silou. Musíte s ním vyjednávat, přijmout podmínky a smířit se s tím, že pěkně vypadající rána nemusí být tou správnou.
Par, který chutnal jako malé vítězství
Jeden z nejšťastnějších okamžiků přišel na páté jamce. Po povedeném drivu jsem zahrála železem devítkou, následovalo další železo devět na green a přibližně osm stop dlouhý putt do paru.
Douglas později tuto jamku označil za jeden z vrcholů mého kola. Na jiném hřišti by šlo o povedený par. V silném skotském větru jsem ho ale vnímala skoro jako malé vítězství nad celou zemí.
Potom přišla zastávka v Bunker Baru. Káva zde nepůsobila pouze jako příjemné občerstvení, ale téměř jako nutnost. Kingsbarns není náročný jen fyzicky. Neustále zkouší také vaši trpělivost.
Dvanáctá jamka podél Severního moře
Nejpůsobivější část kola přišla na dvanácté jamce. Tento dlouhý par pět se stáčí podél Severního moře a nabízí výhledy na skalnaté pobřeží oblasti Fife.
Green je přibližně 70 yardů dlouhý. Jeho velikost lze jen těžko pochopit, dokud na něm skutečně nestojíte.
Velké a zvlněné greeny představují jednu z hlavních obran Kingsbarns. Hráč může bezpečně zasáhnout jamkoviště, a přesto ho čeká putt na vzdálenost, ze které by na běžném českém hřišti pravděpodobně chipoval.
Také vítr ovlivňuje puttování. Nestačí proto správně přečíst sklon a rychlost greenu. Musíte přemýšlet i o tom, co s míčkem udělá proudění vzduchu.
Další nezapomenutelný okamžik přišel na patnácté jamce, paru tři hraném přes skály. Dobře zasažené železo osm zamířilo mezi platany, od jednoho stromu se však míček odrazil zpět před green.
Nebyla to elegantní rána, ale rozhodně si ji budu pamatovat. Na Kingsbarns působí dramaticky dokonce i šťastné odrazy.
Caddie jako překladatel hřiště
Caddie tu není pouze člověkem, který nosí bag a sděluje vzdálenosti. Pomáhá hráči porozumět hřišti.
Vysvětluje skutečný směr větru, doporučuje bezpečnou stranu, odhaduje doběh míčku a upozorňuje, kdy je putter z okolí greenu rozumnější než wedge. Někdy dodává také odvahu, když se okolní krajina a podmínky zdají být větší než váš švih.
V hlavní části sezony 2026 činí oficiální green fee 486 liber. Individuální caddie stojí dalších 80 liber plus dobrovolné spropitné. Kingsbarns dokonce nabízí záruku vrácení poplatku, pokud hráč nebude mít pocit, že caddie jeho kolo obohatil. Aktuální ceny zveřejňuje hřiště na stránkách věnovaných rezervacím a službám.
Po vlastní zkušenosti chápu, proč si je Kingsbarns kvalitou svých caddies tak jistý.
Rozhovor s větrem, zemí a mořem
Na konci kola jsem byla unavená, rozcuchaná větrem, vděčná a trochu jiná než na začátku. Linksový golf jsem samozřejmě ještě úplně neovládla.. To by po jediném kole bylo smělé tvrzení.
Pochopila jsem ale něco podstatného. Ve Skotsku golf není hrou, ve které lze všechno kontrolovat. Je to rozhovor s větrem, zemí, mořem, caddiem, minulostí a někdy také se stromem, který vám nečekaně vrátí míček do hry.
Kingsbarns připomíná, že krajina má vlastní hlas. Caddie vám pomáhá ho zaslechnout. A když budete pozorně poslouchat, možná objevíte golf, který je bohatší, starší a překvapivější, než jste si představovali.
Fotografie: Ryan Caven / ryancavengolf.com
