Nový handicapový systém – 5. díl

671

Nový, celosvětový handicapový systém – díl pátý

V minulém díle jsme se začali zabývat novým WHS a vysvětlili si na něm prakticky to nejsložitější – jak se započítávají jednotlivé výsledky. Zbytek už je v podstatě triviální.

Teď už tedy víme, že každý výsledek se nejprve přepočítá na upravený hrubý výsledek (omezení vlivu špatných jamek na netto double bogey), který se převede na přepočtenou odchylku (opačným vzorcem, než jak se počítá hrací handicap), která vlastně vyjadřuje, jaký handicap odpovídá právě uhranému výkonu. A dál?

Jednoduše: Vezmeme posledních 20 započítávaných výsledků, z nich vybereme 8 nejlepších přepočtených odchylek a z těch uděláme průměr (zaokrouhlený na jedno desetinné místo). A to je nový handicapový index. Tečka. Tedy skoro, ale o tom níže.

Hmm, a co když za sezónu nemám těch 20 výsledků, protože hraju méně? To vůbec nevadí, žádná četnost hry není předepsána (jako třeba v minulosti byly alespoň 4 výsledky za sezónu) – prostě se započítá posledních 20 evidovaných výsledků, bez ohledu na jejich stáří. U někoho to bude půlka sezóny, u někoho 5 let. Samozřejmě v tom prvním případě bude handicap mnohem lépe odpovídat aktuální výkonnosti hráče, ale i ten druhý případ je zcela v pořádku. Koneckonců když pro dotyčného nejsou k dispozici jiná data, musíme si vystačit s tím, co je k mání.

No jo, ale co když začínám a ani těch 20 výsledků nemám? To nebudu mít handicap? Ale budu! Handicap lze přidělit již na základě jednoho jediného odehraného výsledku. Samozřejmě to bude spíš jakýsi odhad, protože jeden výsledek je v podstatě náhodný, ale jde to. Takže – pokud má hráč méně než 20 evidovaných výsledků, výpočet handicapu se řídí následující tabulkou. První sloupec udává, kolik má hráč výsledků v handicapové historii, druhý udává, kolik nejlepších přepočtených odchylek se použije pro výpočet průměru, a třetí sloupec udává doplňkovou úpravu. Ta se uplatňuje u malého vzorku dat, aby se alespoň nějak ošetřila nejistota pramenící z malého počtu dostupných výsledků a aby tak hráč neměl příliš vysoký handicap (a tím neoprávněnou výhodu vůči ostatním).

Takže průměr máme spočítaný. Ještě něco? Bohužel ano. Tedy bohužel z pohledu, že to není tak jednoduché, jak se zdálo. Ovšem naopak bohudík proto, že teď do hry vstoupí další ochranné mechanismy, které mají za úkol zajistit, aby hráč neměl příliš vysoký handicap. Protože při zvýšené četnosti her by si hráč mohl vlastně docela rychle nabrnkat tak vysoký handicap, jaký by chtěl (směrem dolů to pochopitelně není tak jednoduché, to se musí reálně uhrát).

Prvním mechanismem je tzv. uzávěra a použije se jen tehdy, jestliže hráč už má v celé své handicapové historii alespoň 20 výsledků – pokud ne, tak se tento odstavec nepoužije. Pracuje se přitom s pojmem „nejnižší handicapový index“ (dále jen NHI), což je nejnižší handicapový index hráče za poslední rok předcházející poslednímu (rozuměj předchozímu před tím aktuálním) zaznamenanému výsledku Pokud nový handicapový index vyjde více než o 3 rány nad NHI, další zvýšení se redukuje o 50% (tzv. měkká uzávěra). Pokud i po aplikaci měkké uzávěry vyjde nový handicapový index vice než o 5 ran nad NHI, je natvrdo omezen hodnotou NHI + 5 (tzv. tvrdá uzávěra). Cílem tohoto mechanismu je zabránit přílišné fluktuaci handicapů a případným manipulacím. Jasně, i 5 ran je docela velký prostor pro případnou manipulaci, ale pokud k něčemu takovému bude docházet opakovaně (a to se zjistit dá), má handicapová komise nástroje na to, aby zakročila. Naopak pokud zhoršení výkonnosti bude trvalé a způsobené např. onemocněním a zraněním, má naopak handicapová komise možnost omezení dané uzávěrou překonat.

Druhým ochranným mechanismem je extra snížení handicapu, jestliže hráč uhraje tzv. „výjimečný výsledek“. K tomu dojde, jestliže jeho přepočtená odchylka vyjde o 7 resp. 10 ran lepší, než byl jeho vstupní handicapový index pro dané kolo. Převedeno na Stablefordy je to 43 resp. 46 a více bodů, ovšem záleží na konkrétních normách hřiště a hracích handicapech, takže to může být i lehce jinak. Každopádně v takovém případě je po běžném výpočtu aplikována další úprava o -1 resp. -2. Navíc se tato úprava zapíše i k posledním 20 výsledkům v handicapové historii hráče, aby se projevila i při následných výpočtech po dalších výsledcích.

Děje se tak proto, že jako jeden výsledek z osmi by tento výjimečný výsledek neměl na výsledný průměr dostatečný vliv, přitom hráč zjevně prokázal lepší herní úroveň, než indikoval jeho handicap. Jde vlastně o jakýsi trest za do určité míry zadržený handicap, ať už byl důvod pro takový stav jakýkoli.

Dobrou zprávou je, že etablovaných hráčů, kteří mají svůj handicap dlouhodobě víceméně ustálený (plus mínus rána či dvě), se tyto mechanismy prakticky nedotknou, takže ten výpočet v drtivé většině případů končí jednoduše tím průměrem.

Příště si povíme něco víc o chování a dynamice nových handicapů, protože to hráči asi nejvíc pocítí.

Předchozí díly:
Nový handicapový systém – 1. díl
Nový handicapový systém – 2. díl
Nový handicapový systém – 3. díl
Nový handicapový systém – 4. díl

Dalibor Procházka
předseda Hendikepové komise
České golfové federace