„Bylo to jako sen. Hrála jsem pro rodinu.“ Příběh Natalie Saint Germain dojímá golfový svět
Natalie Saint Germain odehrála na Tipsport Czech Ladies Open v Berouně životní turnaj – i přesto, že je stále amatérkou, stala se nejlepší českou hráčkou v nabitém mezinárodním poli a zároveň dala nový impuls své sportovní kariéře. I přesto, že neměla caddieho a svůj bag si vezla sama, předvedla vynikající výkony, zejména v 2. kole, v němž zahrála 7 birdie bez jediné chyby. Finálové kolo zvládla stejně skvěle – zapsala 4 birdie a 1 eagle – a s celkovým skóre –13 obsadila dělené 9. místo a zahrála o jednu ránu lépe než letošní dvojnásobná šampionka LET Sára Kousková.
„Hrála jsem pro mojí rodinu. Byli zrovna na dovolené, a tak jsem na ně každý den myslela. Máme spolu hrozně blízký vztah a v Americe se tolik nevídáme. Všechno mi najednou sedlo. Bylo to lehké. Jako splněný sen,“ říká v rozhovoru pro GOLF.cz. Její přístup, otevřenost a vnitřní klid oslovily fanoušky napříč generacemi. Beroun dal mladé hráčce něco víc než jen výsledek – dal odvahu uvěřit, že sen o profesionální dráze je reálný.
Z Natáliiných slov je od začátku cítit pokora, klid a hluboký vztah k rodině. Ale teprve ve druhé části našeho rozhovoru se najednou něco změní. Je to chvíle, kdy na okamžik ztichne, hledá ta správná slova – a poprvé nahlas řekne to, co v sobě možná dlouho nosila. „Chci být profesionálka.“ Věta, která nezní jako ambice, ale spíš jako vnitřní a o to silnější rozhodnutí.
Právě týden v Berouně jí podle vlastních slov vrátil víru, kterou během posledních let na americké univerzitě ztrácela. „Nevěděla jsem, jestli na to mám. Tam hraje skvěle úplně každý, člověk je snadno nahraditelný. A já jsem o sobě začala dost pochybovat – hlavně jestli zvládnu být konzistentní, udržet skórování, hrát stabilně…,“ říká otevřeně.
Pak se ale usměje, jako by jí samotné došlo, že tohle byl ten životní zlom. „Možná jsem prostě potřebovala zažít přesně tohle. Abych uvěřila znovu. Abych si připomněla, proč jsem s tím vůbec začala.“
Velká gratulace, Natálko, k životnímu úspěchu! Po turnaji se mluví o tom, že v Berouně vyšla nová hvězda českého golfu. Co pro bylo tím hlavním motorem, který tě dovedl k tak výjimečnému výkonu?
Moc děkuju, opravdu si toho vážím. Myslím, že jsem hrála hlavně srdcem – a především pro svoji rodinu. Vlastně je to u mě skoro pokaždé tak. Se sourozenci i rodiči máme velmi blízký vztah a tentokrát, když byli zrovna na dovolené a daleko ode mě, jsem na ně myslela o to víc. Tím, že žiju a studuju v Americe, se nevídáme tak často, a právě proto jsou pro mě společné chvíle strašně vzácné.
Každý den turnaje jsem cítila, že jsou nějakým způsobem se mnou – v myšlenkách, v podpoře, kterou jsem cítila i na dálku. A možná právě díky tomu to celé působilo tak přirozeně. Bez tlaku. Všechno si sedlo a já si ten golf najednou opravdu užívala.
Ta hra skutečně vypadala lehce a vyrovnaně. Na co si v průběhu turnaje soustředila?
Ten výsledek nebyl jen o golfu jako takovém. Byl hlavně o hlavě. Když se totiž všechno sejde – vnitřní klid, důvěra, emoce – začne to fungovat úplně jinak. Člověk sní, dře, maká na tom dlouho… a pak přijde chvíle, kdy si to najednou sedne. Kdy si opravdu uvěří.
A přesně takové pro mě byly ty poslední dva dny. Všechno plynulo přirozeně. Co jsem potřebovala zahrát, to jsem zahrála. A hlavně – moc jsem si to užívala.
V pátek si zahrála 7 birdie ve finálovém kole pak eagle a 4 birdie. Skvělá čísla, jaká se často nevidí ani u profesionálek. Kde se v tobě vzala taková jistota ve hře právě v závěru turnaje?
Mým cílem bylo jen projít cutem, nechtěla jsem na sebe vyvíjet zbytečný tlak. Když se mi to podařilo, jako by ze mě všechno spadlo. Najednou jsem měla v hlavě klid a místo nervozity jsem začala vnímat, že tohle je moje šance. Řekla jsem si, že z toho chci vytěžit maximum. Snažila jsem se nasát každou vteřinu té atmosféry, protože jsem něco takového nikdy nezažila. Jako malá jsem na tyhle turnaje koukala v televizi a najednou jsem tam stála sama, hrála mezi profíkama, před diváky… bylo to neskutečné. V tu chvíli mi došlo, že přesně pro tyhle momenty golf hraju.
Druhé kolo bylo famózní. Sedm birdie, čistá karta, bez jediné chyby. Jak ses cítila na hřišti v ten moment?
Hrála jsem v Berouně už několikrát. Ne od úplného mala, ale v juniorských začátcích jsme sem jezdili na turnaje. To hřiště je super na skórování – když má člověk dobrý den a padá mu to tam, může jít fakt nízko. Dneska třeba Casandra šla –10, což je neuvěřitelný. Ale zároveň je to hřiště i dost těžké, když člověk netrefuje. Mně to ten den sedlo, padalo to. A byla jsem za to neskutečně vděčná.
Uvažuješ o tom, že se po škole vydáš na dráhu profesionální golfistky?
Ano, vážně o tom přemýšlím. Už jako malá jsem snila o tom, že se stanu profesionální hráčkou. Klára Spilková pro nás byla obrovskou inspirací – byla první, kdo tu cestu otevřel. A pak jsme to chtěly všechny holky.
Od té doby, co jsem v Americe, jsem o sobě dost pochybovala. Tam hraje každý skvěle. Člověk je snadno nahraditelný. Buď vás to povzbudí, nebo vás to trochu srazí. A já si říkala: mám na to? Budu vůbec někdy dost konzistentní? Umím udržet scoring?
Ale asi jsem potřebovala přesně tohle. Zažít tenhle turnaj. Abych uvěřila. Abych si dovolila znovu snít a věřit, že to jde.
Rozhodla jsem se jít za svým snem – chci být profesionální golfistkou a zkusit, kam mě tahle cesta dovede.
Jak jsi se cítila bezprostředně po dohrání poslední jamky?
Byla jsem hrozně dojatá. Každý putt, každá chvíle… připomněla jsem si, jak jsem byla malá a představovala si, že tyhle dva metry jsou pro vítězství. Já jsem samozřejmě nevyhrála, ale ten pocit byl úplně stejný. Jako kdyby to byla výhra. Byl to splněný sen. A ta podpora od lidí byla neuvěřitelná. Nikdy jsem nic takového nezažila.
Jak zvládneš skloubit rozjezd profesionální golfové kariéry se školními povinnostmi? Co máš teď před sebou?
V srpnu odlétám zpátky do Houstonu, kde mě čeká poslední rok univerzity. Na podzim máme asi čtyři turnaje, na jaře kolem osmi. A pak – až v květnu skončím a snad úspěšně odpromuju – bych ráda přešla k profesionálkám. Zkusím to, třeba přes LET Access, jako to dělala Sára. A uvidím, jak na tom budu bodově. Ale určitě chci do toho jít naplno.
Za rozhovor děkuje Jan Hrubeš
📸 Foto: Zdeněk Sluka
