Po světě za golfem s Michaelem Jonem: Legendární triple
Tentokrát nebude řeč o pokažené jamce. Můj poslední set turnajů se odehrál na legendárním hřišti, pak na hřišti, na kterém hrají legendy, a taky se legendární jmenuje. No a mezi „legendární“ se zařadí možná i přerušení, ke kterému došlo v Německu. A dost možná i vítězka Amundi German Masters. Plus dalších pár legendárních detailů okolo.
Royal Cape Golf Club – legendární hřiště
Nejstarší hřiště afrického kontinentu. A právem řazené mezi nejprestižnější. Otevřeno bylo v roce 1885. Charles Murray vytvořil prvních devět jamek uvnitř Wynbergského vojenského tábora na Waterloo Green. V průběhu let se na modernizaci hřiště vystřídalo několik renomovaných architektů. Na začátku devadesátých let dali celému hřišti jeho současný vzhled Peter Matkovich a Phil Jacobs. Greeny byly přebudovány na standard USGA.
Když jsem v neděli ráno dorazil do klubovny, venku právě probíhalo něco, co nemělo daleko k monzunu. Hřiště bylo zavřené pro trénink, vlastně už druhý den. Kolegové ze Sunshine Tour se mnou diskutovali potenciální úpravy odpališť. Rozhodl jsem se, že vyrazím na hřiště a podívám se. Řekli mi: „Vezmi si bugynu.“
Dost nechápavě jsem se na ně díval. V takovém počasí by mi kdekterý greenkeeper přerazil ruce i nohy, kdybych jel po hřišti na bugyně. Řekli mi: „Vezmi si bugynu a jezdi jenom po fairwayích.“ Garyho i Dirka dobře znám a nepřišlo mi, že by se mě chtěli takhle primitivně zbavit.
K meritu věci: litry a litry vody, které padaly už několik hodin na hřiště, jako kdyby snad vůbec neexistovaly. Za bugynou nezůstala ani jedna jediná stopa. Na pár greenech se držely při krajích malé louže. V každém třetím bunkeru byla trochu nahromaděná voda, ale v podstatě bylo hřiště hratelné. Nikdy v životě jsem nic podobného nezažil.
Někde na dvanáctce jsem byl na telefonu s turnajovou ředitelkou, která ještě v té chvíli řídila poslední kolo v Johannesburgu. Za sebou jsem slyšel zvláštní klapání. Dřevěná lavička válela po cestičce pro bugyny sudy! Podařilo se mi ji polapit a zatáhnout za strom. Anemometr ukázal náraz 82 km/h. A přesto se druhý den hrála kvalda a probíhal trénink. Pod dohledem duhy. V neděli bych na to nevsadil ani cent.
Momentka z Pro-Am.
Vloni jsem měl možnost vyfotit se s českými hokejovými legendami v Berouně. Tu fotku mám moc rád a díky za ni. Jsou na ní Martin Nečas, Radko Gudas a David Špaček. V Kapském městě se moje kolegyně upejpala říct si o fotku s jedním flightem. Ale bylo vidět, jak strašně moc o ni stojí. Tak jsem kluky poprosil, oni se tlemili, kedík to zmáčknul…
Nevím, kolik ragbistů čte Golf.cz, ale náš fotograf mi tvrdil, že tihle tři kluci jsou v Jihoafrické republice za ještě větší legendy než hokejisti u nás. Nesouhlasím, ale radost mám stejnou, jakou měla Lara. Pro ty, kdo vědí. Nebo googlujte, jako já. Zleva Steven Kitshoff, náhodný rozhodčí, Lara Weinstein, Schalk Burger a v růžovém Schalk Brits. Díky za ni!
Legend Course
Neboli Constance Belle Mare Plage – Legend Course. Dílo šampiona z Jihoafrické republiky Hugha Baiocchiho bylo otevřeno v roce 1994, tedy o 109 let později než hřiště, které jsme hráli týden před Mauriciem. Oblíbená dovolenková destinace s velmi omezenou kapacitou, a tudíž nálepkou výjimečnosti a exkluzivity, přinesla taky změnu klimatu. Drsnou.
Zimní bunda, kulich a rukavice zůstaly na dně kufru. V Kapském městě jsem za ně byl sakra rád. Tady? Ředitel turnaje po dohodě s šéfkou sportovní divize povolil i nám nosit šortky. Asi tak.
Dominantou hřiště jsou černé lávové kameny. Jsou všude. A minout fairway nebo green znamená buď dropovat vodu, nebo brát nehratelný míč. Když jsme u té vody: dva rozhodčí, Ana Belén Sanchez a Simon Brown, měli co dělat, aby do tréninku všechno stihli označit. Kolíky jsou naprosto všude. „Normální“ hřiště sežere okolo dvanácti až patnácti sprejů na trestná území, aka po staru vodní překážky. Legend Course? Třicet osm…
Vody se týkal i velice dlouhý ruling. Hráčka, její caddy, obě spoluhráčky a jejich kedíci, spolu se scorerem, který flight doprovázel, se snažili na dvanáctce najít míč po druhé ráně. Tři minuty jim nestačily. A tak došlo na takzvané „second opinion“, když jsem musel potvrdit, že je opravdu správně podle pravidel, že kolegyně posílá hráčku zpátky na místo, odkud byla zahraná poslední rána. Zabralo to hodně času a vzbudilo pozornost snad všech diváků u televize i na hřišti.
Pro LET to byl, na rozdíl od Legends Tour, dříve European Senior Tour, první rok. A všichni se už teď těší zpátky. Řečeno slovy klasika Járy Cimrmana: „Tak pověst nelhala!“ Fakt je to ráj na zemi. Hotel, jídlo, hřiště, personál, služby… I to počasí. Ale asi hlavně to jídlo. To jídlo!
Green Eagle Golf Courses – North
Ambiciózní majitel Michael Blesch otevřel 36 jamek v roce 1997. North Course se stal od roku 2017 domovem pro European Open, turnaj ze série DP World Tour. Hřiště má ze zadních odpališť podle Německé golfové asociace nejtěžší rating v Německu. Vodu najdete na sedmnácti jamkách. Takže Mauricius byl pro Německo dobrou přípravou.
Mimochodem, nové hřiště West má za cíl přivést poprvé v historii do Německa Ryder Cup. Držíme palce, je to od nás kousíček.
Skvěle připravené hřiště nemělo jedinou skvrnu na nažehleném zeleném koberci. Design je perfektní. Rychlost greenů 11+, fairwaye na 11 milimetrech. Vítr tady je ten největší hráč.
Vloni nastala situace, která otevřela pusu dokořán nejednomu divákovi. Na desítce, která je běžně par 5, ale LET ji hraje z červených odpališť jako par 4, foukal tak silný protivítr, že ředitel turnaje rozhodl o přemístění odpaliště na fairway. Aby bylo možné jamku vůbec hrát jako par 4 a taky ji dokončit. Tohle dnes už legendární rozhodnutí se letos neopakovalo. Počasí, byť v pátek foukalo hodně, ale díkybohu správným směrem, bylo k nejvyšší ženské profesionální sérii mnohem citlivější.
Počasí… Když jsme přerušili v sobotu třetí kolo, stál jsem u odpaliště čtrnáctky. Všechny tři hráčky – Saana Nuutinen, Laura Fünfstuck a Sofie Kibsgaard – se na mě otočily, když zazněly trubky.
„Co to bylo?“ říká Sofie.
„Přerušení,“ já na to.
Všechny tři unisono, tak, že by to možná ani vokalistky Rolling Stones nedaly přesněji, říkají: „Cože?!“
Ano, je to tak. Přerušili jsme hru, protože doslova ani ne půl kilometru od nás, na greenech desítky a jedenáctky, napadlo tolik krup, že bylo nemožné pokračovat ve hře. A protože nebylo jisté, jestli nezačnou padat kroupy i na jiných částech hřiště, přišlo zhruba patnáctiminutové přerušení.
Nakonec jeden obrovský, velice emotivní respekt vítězce. Proč je titul Leonie Harm legendární? Nebo na to aspiruje? V roce 2013 ji při joggingu srazilo auto jedoucí rychlostí 70 km/h. Lékaři jí dali 1% šanci na přežití poté, co ji s několikanásobným zraněním mozku a zlomeninami kostí uvedli do umělého spánku. Je potřeba k tomu psát víc?
Tak hezkou hru všem! ⛳️🏌️♂️
