Čtvrtá jamka v Rivieře budí respekt. Kevin Costner okusil, jak dlouhý třípar mění charakter Genesis Invitational
Na hřišti Riviera Country Club v Kalifornii se tento týden hraje Genesis Invitational, jedna z nejprestižnějších zastávek sezony PGA Tour. Turnaj, který dlouhodobě patří k vrcholům kalendáře, tradičně spojuje špičkový sport s výrazným společenským přesahem.
Letošní pro-am měl navíc silný hollywoodský akcent. Mezi účastníky se objevil jedenasedmdesátiletý Kevin Costner, dlouholetý milovník golfu, jehož přítomnost na hřišti okamžitě přitáhla pozornost fanoušků i médií.
A právě na tomto ikonickém místě se letos nečekaně soustředí pozornost na jedinou jamku – číslo 4, mimořádně dlouhý třípar, který budí respekt napříč startovním polem.
Riviera slaví sto let od svého otevření. Hřiště navržené v roce 1926 Georgem C. Thomasem mladším a Williamem P. Bellem je považováno za architektonickou klasiku. A v právě v jubilejním roce došlo k úpravě, která vyvolala silnou reakci mezi elitními hráči.
Čtvrtá jamka, slavný třípar typu Redan, byla posunuta zhruba o 34 metrů doprava, aby uvolnila prostor pro nové odpaliště osmnáctky. Ta nyní měří přibližně 456 metrů do kopce. Výsledek? Čtvrtá jamka se natáhla až na zhruba 250 metrů.
To znamená, že z původně „klasického“ středně dlouhého tříparu se stává téměř brutální test želez – a pro část startovního pole už spíše hybridu či dřeva z odpaliště. Redan jako typ jamky je postavený na šikmo natočeném, úzkém a výrazně skloněném greenu, kde ideální rána často míří spíš na bezpečnější pravou přední část a nechává míč rolovat po svahu směrem k vlajce. Při délce kolem 250 metrů se ale původní filozofie hry výrazně mění.
Hráči už nebudou řešit jen úhel náběhu a práci se sklonem, ale především čistý carry dopad přes přední bunkery a dostatečnou výšku rány, aby míč na tvrdém, šikmém greenu vůbec udrželi. Z ikonické strategické jamky se tak stává fyzicky i technicky extrémně náročná výzva, kde chyba znamená složitou záchranu z hlubokého písku nebo ze zóny pod greenem.
Jordan Spieth označil čtyřku za „jediné slabé místo hřiště“. Rory McIlroy byl ještě příkřejší: „Myslím, že je to hrozná změna.“ Připomněl, že už při původní délce kolem 210 metrů zasáhlo green jen asi 15 procent hráčů. Podle něj problém není jen v délce, ale v kombinaci délky a povrchu.
Riviera totiž pokrývá tráva Kikuyu – hustá a agresivní. A právě zde se rozpadá původní logika návrhu. Jamky tohoto typu jsou obecně koncipované tak, aby hráč mohl míč zahrát před green a nechat jej doběhnout po šikmé ploše. Jenže zdejší tráva, zvlášť po deštích, míč zastaví. Místo promyšlené rány se tak hráči budou snažit zasáhnout přímo green komplikovanou ranou.
Už v roce 2024, kdy jamka měřila přibližně 213 metrů, patřila mezi nejtěžší na hřišti a za celý týden na ní padlo jen 11 birdie. Nyní při délce kolem 250 metrů hráči mluví o „ráně a naděje“.
Collin Morikawa upozornil, že při hře dlouhými holemi, často až dřevem, se dramaticky zvětšuje rozptyl. A tím se mění celý charakter jamky.
Riviera vždy patřila mezi hřiště, která odolávají i legendám. Tiger Woods zde nikdy jako profesionál nevyhrál. Stejně tak Jack Nicklaus. Obtížnost tedy nikdy nebyla problémem. Otázkou je, zda současná úprava obtížnost prohlubuje, nebo ochuzuje o strategii.
Kontroverze přichází navíc po vydatných deštích. Hřiště je měkké a zdejší tráva ještě přilnavější. Délka, vlhkost a hustý povrch vytvářejí kombinaci, která může být rozhodujícím faktorem celého turnaje.
Čtvrtá jamka měla být symbolem architektonické elegance. Dnes je symbolem debaty o tom, kam až může moderní golf zajít ve snaze přizpůsobit se stále delším odpalům.
A právě proto je letos na Rivieře největším tématem nikoli adept na vítěze, ale otázka: zůstala čtyřka tím, čím byla – nebo se z ní stal jen nejdelší třípar sezony?
PGA Tour
