Tiger Woods chybí v poli pro U.S. Open. Golf se loučí s ikonou své éry
Nikdo sice reálně neočekával, že se Tiger Woods, stále zotavující z prasklé Achillovy šlachy, objeví příští měsíc na 125. U.S. Open v Oakmontu. A i kdyby byl zdravý, jen těžko bychom věřili, že by dokázal znovu konkurovat těm nejlepším. Přesto však pohled na startovní listinu bez jeho jména působí zvláštně. Symbolicky uzavírá kapitolu jedné z největších sportovních éry moderního golfu.
Americká golfová asociace USGA, která U.S. Open pořádá, má možnost udělovat tzv. speciální výjimky – zlaté vstupenky do jinak nekompromisně vybíraného pole. Od roku 1966 jich bylo uděleno jen 34. Tu poslední loni obdržel právě Woods, aby mohl startovat na Pinehurstu. Neprošel cutem.
Jeho kariéra se tak přesunula do fáze, kdy by se na dvě ze čtyř majorů mohl dostat pouze díky těmto výjimkám. Masters a PGA Championship sice vítězům umožňují návrat do konce života, ovšem často jen do chvíle, kdy je pořadatelé taktně požádají, aby už start nevyužili.
Naopak The Open Championship letos zkrátilo věkové limity pro bývalé vítěze – z dřívějších 60 let na 55. U.S. Open však zůstává nejpřísnější: bývalý šampion má právo startovat jen deset let po svém vítězství.
Woods vyhrál U.S. Open naposledy v roce 2008 na Torrey Pines. Od té doby se do víkendových kol dostal jen jednou – v roce 2019 v Pebble Beach (T21). V ostatních případech buď neprošel cutem, nebo se vůbec nezúčastnil.
Loňská výjimka byla první v jeho kariéře. Woods ale zdaleka není jediný, kdo ji využil – Arnold Palmer jich dostal pět, Jack Nicklaus osm. Hale Irwin dokonce vyhrál U.S. Open 1990 právě jako držitel výjimky, jedenáct let po svém předchozím titulu.
Přesto je jasné, že Woods se dnes nachází spíš v minulosti golfu než v jeho budoucnosti. A to je pro mnohé fanoušky těžké přijmout. Ti, kteří ho sledovali v jeho vrcholné formě, jen stěží hledají spojitost s nynějším obrazem – fyzicky limitovaného, často absentujícího šampiona.
Letos se U.S. Open hraje na Oakmont Country Clubu, který v Woodsově kariéře nemá tak výrazné místo jako jiné dějiště tohoto majoru. V roce 2007 zde skončil druhý za Ángelem Cabrerou, v roce 2016 se turnaje kvůli zranění nezúčastnil.
A právě to, že jsme už roky neviděli Woodse v červeném triku a černých kalhotách v neděli na U.S. Open, je bolestnou připomínkou. Ne překvapením. Ne šokem. Ale silnou ukázkou toho, že i největší legendy jsou smrtelné – minimálně sportovně.
Tiger Woods přepisoval historii, inspiroval generace a redefinoval, co znamená dominovat. A právě jeho neúčast na U.S. Open 2025 nám připomíná, že i ty největší éry jednou končí. Ale vzpomínky – ty zůstávají navždy.
