Tiger Woods v padesáti. Konec éry, která posunula hranice golfu
Tiger Woods byl po tři dekády měřítkem nemožného. Hráčem, jehož údery soupeřům nejen braly rány, ale i víru, že něco takového lze zopakovat. Teď však přichází okamžik, kdy se i golfová legenda musí postavit času. Tiger Woods v úterý slaví padesáté narozeniny – a s nimi se uzavírá jedna z nejvýraznějších kapitol sportovní historie.
Každý, kdo proti Woodsovi někdy nastoupil, má vlastní příběh o ráně, kterou nebylo možné zopakovat. Stewart Cink dodnes mluví o pověstné dvojce železu na pětiparové desítce v TPC Sugarloaf jako o dovednosti, kterou prostě nemá. Padraig Harrington zase vzpomíná na legendární ránu osmičku železem ve Firestone, která mu zůstala v hlavě natolik, že následně zahrál triple bogey. Nick Price po dvou kolech s Woodsem na St Andrews v roce 2000 cítil, že je o vítězi British Open rozhodnuto. A Mark O’Meara po cvičném kole v Pebble Beach před US Open 2000 doma prohlásil, že Woods nejen vyhraje, ale zničí celé startovní pole. Vyhrál o patnáct ran!
Tak dlouho byl Tiger jiný. Lepší. Nedostižný. Až do chvíle, kdy se ukázalo, že ani on neumí porazit čas. Padesátka v golfu obvykle neznamená konec – Phil Mickelson vyhrál major po padesátce, Jack Nicklaus útočil na Masters v osmapadesáti. Jenže u Woodse je realita složitější.
Poprvé v kariéře odehrál rok bez jediného turnaje. Na jaře si přetrhl Achillovu šlachu, na podzim podstoupil už sedmou operaci zad. Má za sebou více chirurgických zákroků než major titulů, kterých nasbíral patnáct. Od těžké autonehody v Los Angeles v roce 2021 odehrál za pět sezon jen jedenáct turnajů, čtyři z nich dokončil a ani jednou neskončil blíž než se ztrátou šestnácti ran na vítěze. „Vrátit se kam?“ reagoval nedávno Woods. „Rád bych se vrátil k tomu, že budu vůbec hrát golf.“
Proto se současné výročí nese spíš v duchu bilancování než očekávání. Už v roce 2000, po dalším těsném neúspěchu v souboji s Woodsem, pronesl Ernie Els památnou větu: že z Tigera se stane legenda větší než Elvis. O tom lze diskutovat. O dopadu Tigera Woodse na golf však ne.
S jeho nástupem vystřelila popularita hry i výše prize money. Golf se změnil, zrychlil, získal nový obraz. A především – Woods nevědomky vychoval celou generaci hráčů, kteří chtěli být jako on. Scottie Scheffler dodnes tvrdí, že ho nejvíc inspirovala Woodsova intenzita ve chvíli, kdy byl mimo boj o vítězství na Masters 2020. Tiger tam zahrál desítku na dvanáctce, přesto zakončil kolo pěti birdie na posledních šesti jamkách. Scheffler s ním tehdy hrál poprvé a naposledy. Dnes sám míří ke třem letům jako světová jednička – nejdelší období od Woodsovy éry.
„Je jediný, koho znám, kdo neustále překonával očekávání,“ řekl Tom Lehman. Vzpomíná na ránu pětkou železem na Memorialu, kdy Woods dokázal míč zastavit téměř u jamky na betónově tvrdém greenu. „Byla to jen lehká rána pětkou,“ vysvětlil tehdy Tiger. Rána, kterou mohl zahrát jen jeden hráč. A zahrál ji znovu a znovu.
Ve čtyřiadvaceti měl kompletní kariérní Grand Slam. Před třicítkou padesát vítězství po světě a deset majorů. Cesta k tomu ale nebyla bez trhlin. Osobní pád na konci roku 2009 a nekonečná série zranění změnily jeho kariéru. Přesto se dokázal vrátit na první místo světového žebříčku v roce 2013 a vyrovnal historický rekord Sama Sneada s 82 vítězstvími na PGA Tour.“ „Bez zranění by měl pětadvacet majorů a sto pětadvacet vítězství,“ míní Fred Couples.
Jiní vidí jeho odkaz ještě silnější právě kvůli bolesti. Matt Kuchar připomíná US Open 2008 v Torrey Pines, kde Woods vyhrál s roztrhanými vazy v koleni a stresovými zlomeninami v noze. Stejně tak Masters 2019. „Je to skoro hoganovské,“ říká Kuchar. „Všichni ho odepsali – a on znovu vyhrál.“
Dnes je Woods významnou postavou i mimo hřiště. Od roku 2023 je bez časového omezení členem politické rady PGA Tour a vede komisi pro budoucí podobu soutěží v době střetu s projektem LIV Golf. Otázka, kde a kdy se znovu objeví na startu, zůstává otevřená. US Senior Open se letos hraje na Sciotu, kde se golf učil Nicklaus. Duben v Augustě bez Tigera nikdy není stejný – v roce 2024 tam vytvořil rekord, když prošel cutem čtyřiadvacátý rok po sobě.
Golf.com, Profimedia
