Cesty úspěchu (2. díl) Pohárek nebo skókarta?

Alan Babický Cesty úspěchu Exkluzivně

Sdílet

Osmiletá dcera hraje hokej. Sama si ho vybrala, vášeň ohromná, a tak už jsem prostál na zimákách docela dost hodin. Trávím je většinou přemýšlením o srovnání golfu a hokeje v ČR. Český hokej je obecně považován za skvělý. Asi „něco“ český hokejový systém dělá dobře. A tak možná má smysl se podívat „co se tam vlastně děje“. Po dvou letech „u ledu“ se nabízí bodů k přemýšlení pro golfistu docela dost. Vzhledem k minirozsahu mého sloupku jsem vybral dnes jeden, na další se dostane v budoucnu.

Malí hokejisté a hokejistky si při utkáních nenahrávají. Ano, děti do asi 12 let věku, což je v hokeji mnohem „více“ než v golfu, nejsou instruováni si nahrávat a mít za cíl „takto” dát co nejvíc góĺů a vyhrát. A přesto, a zároveň, jsou „instruováni/podporováni“ jásat po každém gólu jak v overtimu play off v Stanley Cupu. Aneb jedou dva malí šmudlové sami na brankáře, ten bez puku je těsně před bránou ve vyložené gólové pozici, protože malý brankář v obří výzbroji je mrštný skoro jak pytel kamení a přesto ten první tomu před odkrytou brankou nikdy nenahraje. A většinou sám brankáře nepřekoná. A nevztekají se!! Ani první ani druhý. Musí hned bránit, rozhodčí nepískají nic a jedeme dál. Příště to bude obráceně.

Ptal jsem se několika věhlasných trenérů, proč si nenahrávají – prý instrukce od svazu. Strategie a kombinace až později. Důraz na individuální techniku a schopnost se prosadit. Super, z mnoha úhlů metodicky logické. A na můj dotaz, proč se pak ale v repre často bojí sami vystřelit na brankáře jsem moc přemýšlivých reakcí nedostal…no nic, že by návrat k DNA mentalitě národa (velké golfové téma pro jeden z budoucích dílů).

V našem golfu je zřetelná tendence rodičů a hodně lidí okolo upřednostňovat vítězství nad skóre. Skóre se prakticky neřeší, dítě je chváleno za pohár a žebříček. To je ohromná chyba – hlav i systému – minimálně u U12. Skoro za všech úhlů pohledu. Kromě jednoho a na ten je v tomto mládí čas a navíc nejde efektivně rozvíjet, neb dítě skoro nikdy neví, jestli jeho aktuálně tvořené skóre mu přináší vítězství či nikoliv.

Myšlenka na vítězství je jedna z hlavních forem tlaku, teď a tady v U12 nepotřebného. Skóre je jediný prostředek k eventuálnímu vítězství. V golfu neprohrajete nikdy, pokud nepokazíte své skóre. To, že někdo jiný zahrál nižší skóre (a dostal pohár) nemůže hráč ovlivnit. Jediné, co může ovlivnit, je vlastní počet ran. Jak? Dodržením procesu. A pořád dokola, až do konce kariéry. Až přijde technická úroveň dostatečná na opravdu vědomé vytváření si šancí, tak se posuneme na začátek dlouhé cílové rovinky ve skórování. Ale skóre vždy zůstane hlavní mantra, cíl i prostředek. Ani superšampióni nejdou „vyhrát“, ale vyprojektují si skóre, o kterém si myslí, „že by mohlo stačit“ a k němu se snaží „běžným procesem“ přiblížit. Proces je důležitější než výsledek. O tom příště.

Náš malý golfista – za strategické podpory znalého rodiče – MUSÍ tedy „hokejově řečeno“ sólovat. Musí hrát proti hřišti, proti designu, překážkám, musí hrát proti osobnímu paru, proti normálním paru, proti svému rekordu apod, a má dvě základní a zcela postačující strategie – aneb proces. Nedělat nevynucené chyby – většinou přehnanými ambicemi a riskováním – a zkusit využít šance, které vzniknou. Nekoukat na NIC a NIKOHO okolo, dodržovat (snad z tréninku) nacvičený „proces výroby rány“ za všech okolností a stavu a na to, „že se mi to před chvílí nepovedlo“ (nedal jsem góla) se učit nereagovat.

Nikdy nemluvte v autě po turnaji o tom, že vyhrál(a) či nevyhrál(a). Mluvte o skóre, jeho tvorbě, posunu, jestli přenesl na hřiště poznatky z tréninku, vydařených ranách a vydařených sledech jamek a o postupech v modelových situacích. A až potom, která rána se nepovedla, ale rodiče, prosím, jen z procentuálního hlediska: např. 10 drajvů jsi dal dnes na fervej, jen jeden do lesa. Super, o dva lépe než na stejném hřišti loni. Technikálie minel, které si zapamatujte pro report trenérovi, nechte na PGA trenérovi.