ME novinářů už potřinácté. Poprvé v Anglii. Češi skončili sedmí
Každé dva roky se hraje mistrovství Evropy zástupců médií hrajících golf a jeho třinácté vydání bylo letos ve znamení zajímavé premiéry – poprvé se totiž hrálo na britských ostrovech. Dějištěm se staly dvě osmnáctky West a East v resortu East Sussex National Golf Club, který v minulosti hostil i podniky evropské tour a slavná golfová jména jako Sir Nick Faldo, Colin Montgomerie, nebo Ernie Els.
Mezi desítkou evropských zemí nechyběl ani letos v říjnu český tým, byť v samotném turnaji výrazně oslabený zdravotními patáliemi, či rodinnými a pracovními povinnostmi, takže se původní desetičlenná nominace smrskla na osm statečných. To při formátu, při němž se v soutěžních kolech škrtaly vždy dva nejhorší výsledky z deseti, bylo značným handicapem.
Za historickou kolébku golfu je sice všeobecně označováno Skotsko, nicméně i v Anglii je zřejmé, že golf je tu div, že ne jistým druhem náboženství. A hraje se prakticky za každého počasí. Ostatně, účastníci ME zažili během čtyř dní prakticky všechna čtyři roční období. Včetně silného větru a vodorovného deště.
Na kvalitě fervejí obou hřišť se sice tak trochu podepsalo pro Anglii netypicky horké a suché léto, ale jinak musela obě hřiště nadchnout. Svým zasazením do zvlněné krajiny hrabství Sussex i jednotlivými jamkami. Hřiště West z nejdelších zlatých odpališť měří 7100 yardů, muži ale hráli z bílých s délkou 6056 yardů a dámy z červených s délkou 5190 yardů. Tudíž platilo, že hřiště nepatřilo k těm nejdelším, ale jamky, které se vinou mezi prastarými duby, podél klidných tůní a rybníčků, či zurčících potůčků, byly výzvou pro každého. Zatímco na ferveji se tu a tam stávalo, že se jen těžko hledal hustý travní porost, greeny naopak byly připravené špičkově. Takže vlastně nebylo, nač si stěžovat.
Podobná charakteristika, co se týče hracích ploch, platila i pro hřiště East s maximální délkou 7106 yardů (muži z bílých 6058, ženy z červených 5300 yardů). Oproti hřišti West bylo to „východní“ o poznání hráčsky přívětivější, se širšími fervejemi a menším počtem překážek. Jejich absenci ale při tréninkovém dni „vynahradilo“ počasí. Nejdřív liják, poté i vodorovný déšť s ostrým větrem, aby se na posledních zhruba pěti jamkách vyjasnilo, prudce se oteplilo a hřiště se zalilo sluncem.
Po dvou cvičných kolech čekala na 98 účastníků z deseti evropských zemí – vedle Česka z Německa, Francie, Dánska, Rakouska, Španělska, Nizozemska, Itálie, Belgie a pořadatelské Anglie – dvě soutěžní kola. Po tom prvním český tým překvapil a v oslabené sestavě figuroval na skvělém 4. místě – za Dánskem, Francií a Německem. Druhé kolo se už tolik nepovedlo. Zamračená obloha, byť bez deště, ale s tu a tam nepříjemným větrem, českému výběru nesvědčily. Stejně jako absence dvou hráčů. Jak podotkl fotbalový expert v českém týmu, bylo to jako hrát fotbal v devíti proti kompletní sestavě soupeře. Takže z toho bylo sedmé místo a fakt, že až za českým týmem skončily Španělsko, Nizozemsko i domácí Anglie.
A kdo v Anglii hájil české barvy? Jaromír Bosák, Radek Bejbl, Tomáš Fliegl, Jindřich Malý, kapitán Pavel Mandys, Radek Špryňar, Amara Zemplinerová a Alois Žatkuliak.
Pro vítězství si došli výborní Francouzi, kteří v napínavé bitvě udolali Dány. Třetí příčku uhájili Němci.
