Po světě za golfem s Michaelem Jonem: Dva týdny v dunách
Léto na linksu vypadá jinak. Tak to prostě je. To moje letošní se skládalo z jednoho týdne ve Skotsku a jednoho v Anglii. Na Dundonald Links nás překvapilo počasí, které si nezadalo s kvalitním létem u nás. Na turnajové dny už bylo všechno „v pořádku“. Lytham byl taky extrémně teplý. Ale aspoň párkrát zamžilo. Popravdě i tak byl nezvyk, pracovat v poledne v tričku.
Tři témata navíc – setup, tempo hry a Sára.
Skotsko
Vrátím se k němu jen na skok, protože turnaj už přece jen trochu vyčpěl. Ke snídani black pudding, haggis a zatažená vejce, večer po práci Guinness.
Poprvé jsem dělal setup na Dundonald Links v roce 2015. Byl to zároveň můj první setup na linksovém hřišti. Letos, po pětileté zkušenosti, jsem tu zadní devítku už dělal trochu jinak. I proto, že hřiště mělo tentokrát opravdu hodně „běhavé“ fairwaye.
Od středy nám všem do práce mluvilo počasí. Středočeské léto vystřídalo skotské. Vítr v nárazech přesahoval 50km/h.
Kdo nehrál nikdy golf v podmínkách, kdy vám vítr v zádech na drajvu přidá tři hole, nebo naopak při hře proti větru tři ubere, takže na paru čtyři drajvujete šestku kov abyste nějak udrželi míč na fairwayi, a když se vám to podaří, hrajete další ránu o víc než tři sta metrů blíž k tyči nebo v opačném případě dostanete trojku dřevo na green vzdálený metrů sto šedesát.
Bitva to byla obrovská a hledalo se i na parech tři.
Anglie
Do Lythamu jsem se vrátil po osmi letech. Na Women’s Open setup neděláme. Máme na starosti tempo hry.
Vítr byl ve srovnání se Skotskem prakticky na nule. No jasně, nula to nebyla, ale rozhodně to nebyl nejsilnější hráč na hřišti. Vysušené fairwaye i tady běhaly, jako o závod.
Zásadní rada zkušených hráčů a místních kedíků? Nehraj do bunkeru. Zvláštnost?
Bunkery v Lythamu nejsou jenom přímo ty díry malé krátery vyplněné pískem. Bunkery tady mají okolo sebe převážně takové misky, které míč pohltí daleko před, nebo ho odvedou do strany a ten pak neomylně zamíří na dno hluboké a pískem vyplněné díry.
Cesta odsud často vede jenom do strany nebo třeba i zpátky. Dokonce jsme měli případ dropu ven z bunkeru s dvěma trestnými. Byl z toho dabl, ale bůh ví, jak by to dopadlo po dropu uvnitř s jednou trestnou.
Hřiště se změnilo. Zmizela obrovská porce stromů z několika jamek. Hřiště tak dostalo poctivou a stoprocentní vizáž linksu.
Setup
Ano, existuje pojítko. Byl jsem už ve Skotsku v kontaktu s naším agronomem, který připravoval hřiště v Lythamu. Stefan Carter pracuje pro R&A. Předal mi pár čísel a taky jsem se naučil novotu při měření rychlosti greenů. Ale o „Bredu“ si možná řekneme něco někdy jindy.
Proč bylo ta spolupráce důležitá a zajímavá? Protože na základě informací naše turnajová ředitelka Pauli Van Meersbergen spolu s Robem a Amandou (greenkeepeři na Dundonald) dokázali hřiště připravit na stejných parametrech jaké bude mít hřiště příští týden v Lythamu.
A protože víc než polovina hráček ze Skotska do Anglie mířila, byl to pro ně skvělý týden pro přípravu na zlatý hřeb sezony. Greeny jezdily 10.6 – 10.8 všechny čtyři dny na obou hřištích, fairwaye byly stejně tvrdé a běhavé.
Tvrdé ale není ekvivalentem slova „nehratelné“. Znamená to jen, že míče dobíhají desítky metrů.
Ve Skotsku jsem se o umístění jamek dělil s Mitchem Moonem z LPGA. Dělal první devítku. Hodně se diskutovalo o umístění jamek po devítce zahrané Charley Hull na pětce. Ne, nebyl to jednoduchý pin.
Ale sociální sítě a televizní diváci do toho opět položili srdíčko. Ona totiž pětka byla v prvním kole třetí nejlehčí jamka. A tak si říkám, jestli by se stejné komentáře na sockách objevily, kdyby tam těch devět zahrála Sára. A taky že nikdo ani na vteřinu nezmínil desítku zahranou na čtrnáctce Georgou Hall.
Tempo hry
Na Dundonald jsme měli na osmnáct jamek 4 hodiny a 37 minut. Hráli jsme skoro o hodinu déle první den na obou stranách, o 14 minut a 51 minut při kole druhém.
Třetí kolo se šlo z jednoho odpaliště a limit byl 3 hodiny a 58 minut. Nezvládli jsme to lépe než o 44 minut víc. Poslední den jsme opět hráli ze dvou odpališť a limit 4h 3m jsme překročili jenom o deset.
V Lythamu R&A stanovilo čas pro hru ve třech míčích na 4h 41m a ve dvou (na víkendová kola) na 4h 03m. Startovali jsme jenom z prvního odpaliště, jak se na Major turnaj sluší a patří.
První kolo jsme dokončili za plus 47m… Druhé kolo za plus 32m. To nebyl důvod k oslavě. Ani trochu. V sobotu jsme už byli mnohem lepší. Přetáhli jsme o 22m a v neděli už to bylo jenom 11 minut. Tedy v „povoleném bufferu“.
A teď si pojďme říct, co pro to dělali rozhodčí. Sbíhaly se u mě informace o varováních a měřeních. Ty jsem skládal do jednoho uceleného reportu a sdílel s ostatními rovery, aby všichni měli přehled.
Tak pojďme na „tvrdá data“, protože o nich běžný pozorovatel nemá ani páru a ono to fakt může vypadat, že rozhodčí jen zírají a schovávají se.
ISPS Handa Women’s Scottish Open
ISPS:
- první kolo 29 skupin obdrželo Official Warning, 13 skupin bylo na stopkách, žádný bad time
- druhé kolo 23 skupin obdrželo Official Warning, 9 skupin bylo na stopkách, žádný bad time
- třetí kolo 17 skupin obdrželo Official Warning, 4 skupiny byly na stopkách, žádný bad time
- čtvrté kolo 10 skupin obdrželo Official Warning, 4 skupiny byly na stopkách, žádný bad time
AIG:
- první kolo 18 skupin obdrželo Official Warning, 4 skupiny byly na stopkách, 2 bad timy
- druhé kolo 22 skupin obdrželo Official Warning, 14 skupin bylo na stopkách, 4 bad timy
- třetí kolo 12 skupin obdrželo Official Warning, 2 skupiny byly na stopkách, žádný bad time
- čtvrté kolo 7 skupin obdrželo Official Warning, 2 skupiny byly na stopkách, 1 bad time
To je dost hustý provoz. Proč se nepodařilo dorazit do depa dřív?
Ve Skotsku to byla kombinace slabšího pole, extrémního větru a běhavých a skákavých fairwayí. V Anglii i ve Skotsku se opět ukázalo, že ani pro ženský golf už není v mnoha případech délka dostatečná.
Změna paru z pěti na čtyři při zachování stejné délky jako v roce 2018 je toho důkazem – 428 yardů dlouhá patnáctka Royal Lytham.
Na Dundonald Links byla dvěma ranami dostřelitelná díky větru trojka, pětka a dokonce i čtrnáctka. To jsou pary pět. Až ke greenu – v jednom případě i na green (Nelly) hráčky dostřelily na sedmičce, devítce, sedmnáctce.
V Lythamu byly dostřelitelné první dva dny šestka i sedmička, dva pary pět jdoucí po sobě. Tam už warningy nepomůžou, když máte čekat na první ránu na šestce ve společnosti dalších dvou skupin celých 26 minut…
Tak to by ve zkratce bylo tempo hry.
Sára
Já vím, miliarda písmenek a desítky videí. Ale já to sem musím dát. Společně s osobním náhledem, i když to můžu udělat až teď a během turnaje na hřišti tohle všechno jde úplně stranou. Jsem profesionál.
Když ve Skotsku byla s pěti ranami nad par na T70, tušil jsem, že se o víkendu nepotkáme. A pak jsem skupinu, ve které bojovala o cut, měl na stopkách.
Když mi při příhře do greenu na osmnáctce ručička stopek zastavila na 43 vteřinách a bylo to dvě vteřiny od bad timu a jedné trestné, trochu mě za ní polil pot. Ale to, že zahrála -3 a prošla cutem naprosto v pohodě jsem zjistil až mnohem později. Plus čtyři v kole třetím a par ve finále byly dobrou předzvěstí před AIG. Když jsme si povídali, předal jsem jim zkušenosti s bunkery, které do mě přelil kolega Simon Brown. Ten na Lythamu hrál The Senior Open Championship a fakta o bunkerech jsou z jeho dílny.
Bylo to jako přes kopírák. Na hotelu jsem otevřel leaderboard a dlouho jsem musel skrolovat, abych našel její jméno. Plus 6 a 128. dělené místo…
Její dohrávku v pátek jsme sledovali už na hotelu. Moje šichta skončila v šest. Tomu puttu, co jí poslal do víkendu, tleskali i moji kolegové u stolu.
Extrémně divoká karta v kole třetím, když se jí do ní vešlo jenom šest parů, mě opět kompletně minula, protože jsem měl práci s tempem hry a Sára byla venku spolu s Piou Babnik první. Ale par stačil na posun o dalších dvacet (!!!) míst.
V neděli mi poslali nezávisle na sobě zprávu na whatsapu dva členové našeho media týmu. A tak jsem si Sářinu kartu otevřel. Po patnáctce… Byla sedm pod s jedním bogey…
Ještě teď mi přejel mráz po zádech, když to píšu. To je neskutečná síla! A jak se s ní loučily tisícovky diváků okolo osmnáctky, to bych vám přál slyšet!
Bonus
V sobotu ráno jsem dal Official Warning jedné skupině na šestém odpališti. Chtěl jsem je začít doprovázet a moje bugyna se nehnula.
Zpanikařil jsem fůru lidí, hlavní rozhodčí Shona McRae se mi omlouvala za nepříjemnosti, byť za to absolutně nemohla. Hannah Gregg a Chris Joyce vyrazili mým směrem.
Já jsem neustále zkoušel resetovat přívod elektriky, numerický zámek, použil dva různé kódy. Joycey přijel první, kleknul si na podlahu a zadával nejrůznější kódy. Pak se na mě podíval a říká: „Ups, MJ…“
Všimnul si, že se mi podařilo přepnout to pitomé černé tlačítko pod sedačkou na neutrál! Moje omluvy nebraly konce a Shona mi napsala, že kurz řízení bugyn začíná v šest večer!
Mimochodem to bylo poprvé, co major R&A řídila z pozice hlavní rozhodčí žena. Právě Shona McRae. A byla skvělá!
