Po světě za golfem s Michaelem Jonem: Haggis a welšský párek
Se zpožděním se vracím ke dvěma týdnům, které jsou, slepeny dohromady, vyvrcholením profesionální ženské sezóny v Evropě. ISPS HANDA Women’s Scottish Open a AIG Women’s Open. Chtěl bych vám přiblížit dvě složky těchto turnajů. Jednak jak se pracuje s nastavením hřiště a jednak v jakém časovém režimu se pohybujeme. Takže tak trochu nahlédneme pod pokličku práce rozhodčích.
Ve Skotsku jsem byl zařazený na pozici R1. Ta sebou nese relativně dost povinností. Číslo naznačuje, že jste na hřišti (společně s turnajovým ředitelem) v akci jako první. Čeká vás nejdřív obhlídka všech osmnácti jamek a tréninkových ploch. My jsme si zvykli s Christiane Stenger (ve Skotsku turnajová ředitelka) ten první okruh, pokud to povoluje počasí, absolvovat pěšky. Pak se spustí několik bodů programu současně. Zajistíte s turnajovou koordinátorkou označení bugyn pro kolegy a taky režim jejich parkování a dobíjení. Totéž uděláte s vysílačkami. Připravíte kancelář tak, aby pojala až šest osob. A znovu vyrážíte na hřiště. Tentokrát se stimpmetrem. Pokud to jde, změříte rychlost všech greenů. Tedy osmnácti na hřišti a všech tréninkových. Běžně bývají dva. Cvičný putting a jeden na krátkou hru. Dostanete tak základní čísla, od kterých se bude v závislosti na počasí odvíjet sekací plán. A taky spolu s greenkeeperem dostanete v následujících třech, čtyřech dnech co nejvíc pod kontrolu balanc. Váš cíl je doručit greeny bez velkých odchylek. Ve Skotsku to bylo třeba pro finálový den doslova pár centimetrů. Nejpomalejší green byl na 10.4 stopách, nejrychlejší pak 10.8, což svědčí o skvělé práci greenkeepera a jeho týmu. Pak běháte po hřišti dva dny s takzvaným „paintgunem“ a hrajete si na Picassa. Značíte vody a auty. Spolu s vámi se po hřišti pohybuje někdo, kdo podle yardage booku maluje na fairwaye vzdálenostní značky – bíle lemované čtverce, kolečka a trojúhelníky.
V neděli máte připravené pin pozice (umístění jamek) na tréninkové kolo na pondělí. Začnete taky připravovat „Hole-by-hole guide“ – sumář, ve kterém jsou pro rozhodčí, jamku po jamce, popsány všechny potenciální předměty a součásti hřiště, které mohou vyvolat pravidlovou situaci. Cíl – všichni rozhodčí musí rozhodovat konsistentně. Mezitím na hřišti přibývají různé prvky – stánky s občerstvením, ploty, věže, leaderboardy. Každý den něco v dokumentech upgradujete, doznačujete věci, které jste chtěli nejdřív konzultovat s kolegy. Ti se začnou rojit většinou od neděle, ve Skotsku se R2 dostal na hřiště až ve středu ráno před ProAmem. Průběžně uděláte piny na druhé tréninkové kolo a na ProAm. Turnajová ředitelka s vámi konzultuje časový rozpis – po „Americku“ time-par.
O turnajových dnech ráno v pět třicet zazvoní budík a v šest jste na bugyně. Jedete si svůj setup. Jako R1 děláte většinou druhou devítku. Nastavit kameny na odpališti, označit je, abyste věděli, kam je vrátit, kdyby s nimi někdo pohnul. Cestou ke greenu kontrolujete stav fairwaye, bunkerů a značení. A taky reklamních panelů, aby se nepletly hráčkám do hry a zároveň aby byly v televizi co nejvíc vidět. Na greenu si zkontrolujete novou jamku a připravíte a označíte tečkou tu na další den. O tom, jak moc nám pomáhá Trimble, jsem už psal. Jamku za jamkou. Přitom komunikujete s greenkeeperem a eventuálně asistujete kolegovi či kolegyni na první devítce. Zhruba okolo půl devátéjste zpátky v ofysu. Předáte turnajové ředitelce konkrétní podklady pro dané kolo (přesné vzdálenosti jednotlivých jamek) pro televizi a média a taky umístění jamek na další kolo. Jdete do player‘s lounge a dáte si snídani. Já třeba miluju haggis. A „Poached eggs“. Před odchodem si natankujete do kelímku kafe s mlíkem, přiklopíte ho víčkem a jde se na věc. V půl desáté už za sebou máte tři a půl hodiny, ale všechno se teprve sotva rozjelo. Jako R1 máte na starosti tempo hry na vám svěřené devítce. Ale zdi mezi devítkami nejsou, takže vás povinnosti zavanou lehce kdykoliv a na devítku první. Kolegové vám hlásí skupiny ve zpoždění, vy jako „fixer“ zjednáváte nápravu. V každém počasí se snažíte udržet tempo tak, abyste se vešli do naplánovaného televizního přenosu. Empatie tady má svoje místo, ale nesmí nikdy převládnout nad potřebou celku. A tou je dodržet časový plán.
Do postele se dostanete někdy okolo deváté večer. My měli skvělou kliku, protože jsme bydleli přímo na hřišti. Jo, museli jsme si vařit, ale co je lepší team building, než společně připravená a konzumovaná večeře? Šetří to ohromnou fůru času. Vloni jsem každý den strávil víc než hodinu denně v autě při dojíždění… Jako při AIG Women’s Open letos. Naštěstí to ve Walesu bylo okolo půl hodiny na jednu cestu.
AIG Women’s Open je trochu jiný stroj. Setup si dělá R&A. Konkrétně v Royal Porthcawl to byl David Wilson. Měli jsme, jako každý rok, sekční rozhodčí. Mezi nimi byl například předseda Pravidlové komise R&A Roger Bathurst, reprezentantka LPGA Japan Noriko Aso nebo třeba PGA GB&I zastupoval Martin Morbey. Nechyběla rozhodčí DP World Tour Gaia Zonchello a doplňovali je další rozhodčí R&A. No a LET a LPGA nasadila každá po čtyřech roverech. Roveři mají na starost tempo hry a jsou k dispozici pro takzvaná second opinion, takže doručí finální rozhodnutí, když hráčka vytrvale nesouhlasí s rozhodnutím sekčního. Jak to probíhá, částečně ukazují články o Lottie Woad, která nedostala na dvakrát free drop pro zabořený míč. Budík v pět, po příjezdu na hřiště welšský párek v Links Clubu, tamtéž v poledne Mac&Cheese, v posteli první dva dny v deset. To je turnaj kategorie Major pro rovery. Letos jsme se opravdu oháněli. O tom jak moc a jak úspěšně svědčila dvě čísla – počet varovaných nebo měřených skupin a čas posledního puttu. Letošní AIG bylo druhé nejrychlejší z těch jedenácti, co jsem zatím dělal. Hlavní rozhodčí Grant Moir (R&A) byl nad výsost spokojený. Vyplývá to i z jeho závěrečného mailu. Moc nás všechny potěšil.
Příště napíšu něco o finále Extraligy ČGF, které jsem dělal hned po AIG. Ten turnaj mě uchvátil. Z několika důvodů.
