Po světě za golfem s Michaelem Jonem: Ypsilonka česká. A švédská. A toast Skagen
V posledních dvou týdnech jsem byl na bugyně na dvou naprosto odlišných turnajích. A přesto je spojovalo jedno důležité. Ypsilonka a hřiště Hills u Göteborgu jako kdyby si z oka vypadla. Břízky, jehličnaté stromy, borůvky, skály a skalky a mezitím vším skvěle vyrýsované fairwaye, greeny a bunkery. A docela dost vody.
Na Ypsilonce jsem, pokud mi neselhává paměť, poprvé v životě pomáhal s turnajem, který nemá u nás obdoby. Porovnávat s okolím si netroufnu, ale nemyslím, že by sousední státy měly takhle rozsáhlý klubový golf, už kvůli počtu hřišť a hráčů. Neznám do detailu bundesligu. Ta je možná větší. Ale pokud se budu zabývat jen tím jedním turnajem, musím přiznat, že na mě udělal dojem.
Pro ty, kdo nevědí, jak je finále extraligy poskládáno:
Všechny týmy (12 týmů žen a 12 týmů mužů) projdou čtyřmi koly na rány. Následuje jamkovka, kdy se do horní části, takzvaného pavouka, probojuje v obou kategoriích osm nejlepších klubů. Ti spolu následně hrají o titul a také zápas o třetí místo. Zbývající čtyři kluby v obou kategoriích mezi sebou hrají o udržení. Systémem každý s každým.
V play-off v jamkové části se hrají ráno dvě čtyřhry a odpoledne pět singlů v mužské kategorii, dvě čtyřhry dopoledne a čtyři dvouhry odpoledne. V play-out ve všech zápasech jeden foursome a čtyři singly u mužů, u žen je to jeden foursome a dva singly.
Už z tohoto popisu je evidentní, že se jedná o spoustu golfu. A teď je potřeba si říct, že se jedná o spoustu velice kvalitního golfu, který nepostrádá drama, emoce a patřičného ducha hry.
Při finále extraligy potkáte opravdu amatérskou elitu doplněnou o profesionály. Kvalita golfu byla naprosto úžasná. Jasně, ne zcela všichni účastníci se do téhle definice vejdou, ale celkově to fakt byl festival golfu.
Vypíchnu dva momenty z mnoha:
– Štěpán Plášek zahrál 63 ran a vyrovnal rekord Ypsilonky! Ano, nepochybujte, elita hraje z bílých odpališť. Takže regulérně vyrovnaný rekord hřiště.
A za podobně skvostný výkon si dovolím považovat otočený zápas v družstvech žen, kdy o třetí místo dokázaly téměř ztracený boj otočit hráčky Black Bridge proti Dýšině. Kapitánka Eva Koželuhová s rukou na čele komentovala konečný výsledek slovy: „My to otočily, chápeš to?!“
Myslím si, že pokud chcete vidět opravdu skvělý golf a hlavně ne právě často hraný formát na jamky se vším všudy, co k tomu patří, běžte se příští rok na Extraligové finále podívat. Ten turnaj si diváky zaslouží!
A teď do Švédska. Hřiště jsem v úvodu trochu popsal. Kdo zná Ypsilonku, má představu hotovou raz dva. Hřiště na kraji Göteborgu klame tělem.
Magnuss (kdysi hrával na Challenge Tour a Sunshine Tour) mi řekl: „Já o tomhle hřišti říkám, že je to hřiště druhých ran. Drive není problém. O ráně do greenu nebo o přípravě pozice na parech pět musíš hodně přemýšlet. Chybný course management tě bude stát jednu ránu, když budeš mít štěstí. Spíš rovnou dvě.“
A tohle se ukázalo být pravdou už od prvních ran.
Jméno sem nenapíšu. Ale jedna z hráček po druhé ráně na jedničce (par 5) ležela 40 metrů od vlajky. Odešla s jedenáctkou. Může za to design greenů a jejich okolí. Ty greeny nemají žádné šílené breaky, jako třeba Abama (psali jsme o ní tady), jen prostě nejsou moc rovné. Pořád někam „tečou“.
Jako příklad jsem přiložil fotografii patnáctky z yardage booku. A teď to hlavní. Rychlost? Od 11,5 první den po 12 ve finálovém kole… Tahle kombinace fakt testovala pokoru, připravenost a schopnosti každé jediné hráčky od první do poslední jamky. Nejenom při puttování, ale hlavně při hře do greenu.
Za zmínku stojí layout. Ten je velice netradiční. Jednotlivé pary jamek od jedničky: 5, 4, 5, 4, 3, 3, 4, 5, 4 (37 první devítka), 3, 4, 4, 3, 4, 3, 4, 4 a 5 tedy par 71.
Dvanáctka byla zkrácená o 60 yardů a s tribunou za greenem, DJem, živou muzikou a stánky s občerstvením byla – vzhledem ke své „dostřelitelnosti“ první ranou na green – opravdovou párty jamkou.
Závěrem tři detaily:
- Ta česká Ypsilonka měla jeden významný aspekt. Každý den jsem na ní nasbíral fůru hub. Na švédské jsem našel jeden jediný podhřibek.
- Ve Švédsku byla, i přesto že je zatím pořád podle kalendáře léto, strašná zima. I pod modrým nebem. Ráno osm stupňů, „feels like 5“…
- Já a kolega Charles jsme během týdne zkonzumovali celkem 24 toastů Skagen. Je to strašně návyková švédská pochoutka.
Příští týden nás čeká Houston (snad nebudeme mít žádný problém) a navazuje Švýcarsko. Naprosto odlišné klima a teploty plus jetlag budou pro hráčky, startující na obou turnajích, silným zátěžovým testem.
Hezkou hru!
