Rozhovor se Šimonem Zachem: Z garáže až na evropskou tour
Cest, jak si zahrát na turnajích DP World Tour či HotelPlanner Tour, existuje hned několik. Přes síto kvalifikací Q-School až třeba po sponzorské pozvánky. Jde to ale, obrazně řečeno, i téměř z garáže vlastního domova. Samozřejmě patřičně vybaveného. Přesně to se povedlo Šimonu Zachovi, který letos ovládl celkové pořadí Order of Merit celosvětové série Next Golf Tour hrané na simulátorech Trackman. A hlavně díky tomu si 29letý český profesionál zajistil účast na šesti turnajích HotelPlanner Tour a jednom DP World Tour. Povídali jsme si s ním nejen o jeho zimním úspěchu, ale také o jeho dalších převážně golfových plánech.
Cesty na nejlepší golfové tour mohou být různé a vy jste se tam dostal dost zajímavým způsobem. Napadlo by vás třeba někdy před dvěma, třemi roky, že se můžete mezi golfovou elitu dostat i takovým způsobem?
Dva tři roky zpátky by mě taková možnost nenapadla, protože taková cesta neexistovala. Vloni to bylo poprvé, kdy se na Next Golf Tour daly uhrát jedna nebo dvě karty na HotelPlanner Tour. Letos to už bylo šest karet plus pozvánka na jeden turnaj DP World Tour. Když si k tomu přidám pár dalších turnajů mini tour, tak je to plná sezona.
Jakým způsobem?
Letos jsem úplně vypustil nějaké zimní soustředění v zahraničí. Předtím jsem jezdil každý rok do tepla, kde jsem se připravoval. Ať už to bylo Španělsko nebo Dubaj. Letos jsem se naplno soustředil na trénink a hru na simulátoru.
Jak vypadá vaše domácí herní prostředí?
Rohožka, síť, Trackman a herní počítač. Většina hráčů hraje do plátna, já však používám pouze síť a obrazovku pro orientaci. Díky speciální aplikaci Next Golf Tour, která je spojená s Trackmanem, se naše hra natáčí. Tím je ošetřené, aby byly vidět všechny rány a nikdo nemohl podvádět.
To je nejspíš hodně příjemná jistota hned na začátku golfové sezony?
Rozhodně ano. Asi by mě ještě v nedávné minulosti nenapadlo, že se na HotelPlanner Tour dostanu zrovna takhle. Zároveň jsem se ale ve své kariéře snažil dělat všechno proto, abych se tam kvalifikoval. Každý rok jsem jezdil na Q-School, hrál jsem různé nižší golfové tour, ze kterých jsem se snažil dostat dál a výš. Když jsem viděl, že tohle je další šance, přizpůsobil jsem tomu svůj program.
Vzhledem k vašemu úspěchu se to jeví zpětně jako výborný tah…
To ano, byl to dobrý tah. Mojí velkou výhodou je to, že máme simulátor doma, takže na něm můžu hrát a trénovat prakticky neomezeně. To se pak při turnaji projevilo, protože těch hodin jsem na něm letos odehrál stovky, možná tisíce. Samozřejmě platí, že i na simulátoru musíte odehrát rány, které jsou potřeba, zároveň ale musíte také pochopit, jak simulátor funguje, a to, co se po vás chce – tvrdost greenů, vítr a všechny další proměnné, které se zobrazují a jsou potřeba dopočítat. Je to vlastně počítačová hra, kterou musí člověk nejprve chápat, aby v ní mohl být úspěšný.
Pro naši představu, když člověk hraje do plátna, tak pořád máme jamku před sebou a vidíme, kam hrajeme. Jak ale míříte na jamku vy, když vidíte jamku jen na obrazovce počítače a pálíte do sítě?
Na obrazovce si přečtu, jakou ránu mám zahrát, za sítí mám bod, na který mířím. Pokud potřebuji zahrát trochu doleva nebo doprava, fade či draw, tak si vše nastavuji na počítači. Potom pálím kolmo do sítě. Je to ale hodně o intuici a pocitu, prostě taková pocitová rána.
Jak velký je rozdíl mezi reálným golfem a tím virtuálním na simulátoru?
První velký rozdíl je v tom, že na simulátoru jsou všechny paty do 2,4 metru, takzvané gimmies. Ne vždy jsou paty ze vzdálenosti půldruhého nebo dvou metrů snadné, ne vždy je dokážete proměnit. Druhá věc, která je hodně rozdílná, je to, že hrajete pořád z rovného místa, z rohožky, ve svém prostředí, které si můžete upravit tak, abyste se cítili komfortně.
Co si můžeme představit pod pojmem pocitová rána?
Mám přesně natrénované, jak daleko mi létají jednotlivé hole. Například vím, že plná osmička železo mi na počítači poletí carry 153 metrů. Když však zahraji plnou osmičku a míček dopadne na tvrdý green, poběží ještě minimálně čtyři až pět metrů. Pokud to bude fade, bude rána o trošku kratší i s kratším doběhem. Do hry vstupuje i vítr, tvrdost greenů a pin pozice. Všechno ale vychází z toho, že vím, jak daleko mi rány létají. Mám svůj švih a záleží i na tom, jestli bude plný na sto procent, nebo třeba jen na osmdesát či devadesát procent. Takže moje pocitově osmdesátiprocentní osmička bude třeba 145 metrů, devadesátiprocentní pak 149 metrů a stoprocentní osmička bude 153 metrů carry.
Samozřejmě platí, že i na simulátoru musíte odehrát rány, které jsou potřeba, zároveň ale musíte také pochopit, jak simulátor funguje, a to, co se po vás chce – tvrdost greenů, vítr a všechny další proměnné, které se zobrazují a jsou potřeba dopočítat.
Jak vypadal letošní ročník Next Golf Tour? Kolik v něm nastoupilo hráčů?
Letos se hrál už čtvrtý ročník a z loňského ročníku postoupilo do letošní závěrečné série sto nejlepších z pořadí Order of Merit. K nim se přidalo padesát lidí z první kvalifikace a stejný počet plus dělení z druhé kvalifikace. Byly tam ještě i nějaké divoké karty, takže letošní tour hrálo téměř 300 hráčů. Nejprve se hrály tři turnaje na 36 jamek, do finále pak postoupilo 100 nejlepších podle žebříčku. Já jsem v prvním turnaji skončil šestý a pak třikrát druhý. Bylo to docela napínavé, protože jsem si už třikrát myslel, že vyhraju, ale pokaždé mě jeden hráč přeskočil o ránu. Naštěstí ale vždycky jiný a díky tomu jsem vyhrál celkové pořadí.
Jak dlouho trvá jedno kolo na simulátoru?
Mně trvá zhruba padesát minut. I to je proti běžnému venkovnímu golfu jiné a výrazně rychlejší. To je další věc, která mi vyhovuje, protože já jsem z povahy věci spíš rychlý, nerad čekám a všechno dělám dost svižně. Vyhovuje mi, že mohu hrát ve svém tempu, ránu za ránou bez čekání. To venku nejde. Tam trvá kolo čtyři až pěti hodin a musíte čekat na parťáky, co hrají s vámi nebo před vámi. Tady mě nikdo nezpomaluje ani nic nebrzdí.
Jak vypadá příprava na turnaj na simulátoru?
Na turnaj je vždy vyčleněné týdenní okno, ve kterém se musí šestatřicet jamek odehrát. Když někdo první den odehraje, podívám se, kde jsou jednotlivé pin pozice. Potom si sám zahraju cvičné kolo a připravím si nějakou strategii, jestli je lepší přístup na green zprava či zleva a tak dále. Už dopředu si řeknu, na kterých jamkách zaútočit a na kterých se držet víc zpátky, protože na simulátoru ztráta jedné či dvou ran může být velký problém. Obecně se hrají dost nízká skóre, kolem -15 až -20 za ta dvě kola. A to i přesto, že se hraje na těžkých a dlouhých hřištích často s tvrdými greeny. Vlastně jediné hřiště z těch závěrečných čtyř, kdy nebyl vítěz -10 a lépe, bylo Pinehurst 2. Tam byl vítěz po dvou kolech -9, já dohrál za -8. To bylo asi nejtěžší hřiště, co jsem na simulátoru hrál.
Lze i na simulátoru zahrát ránu, která vám utkví v paměti?
Určitě ano, ale mně asi nejvíc utkvělo v paměti celé závěrečné kolo finálového turnaje, protože jsem věděl, o co hraju. Že hraju nejen o šanci na celkové vítězství, ale také o zajímavé peníze. A věděl jsem, že když zahraju dobře, tak to dramaticky ovlivní a změní celou moji sezonu. Že buď dostanu šest karet na HotelPlanner Tour a jednu na DP World Tour, nebo nebudu mít nic. Takže jsem byl i dost nervózní, ale hrál jsem v tom posledním kole úplně skvěle. Měl jsem i trochu štěstí, což samozřejmě ke golfu venku i na simulátoru patří.
„Mně asi nejvíc utkvělo v paměti celé závěrečné kolo finálového turnaje, protože jsem věděl, o co hraju. Že hraju nejen o šanci na celkové vítězství, ale také o zajímavé peníze. A věděl jsem, že když zahraju dobře, tak to dramaticky ovlivní a změní celou moji sezonu.“
A čím vám utkvělo v paměti finálové kolo?
Povedl se mi začátek a po pěti jamkách jsem byl na -5. Pořád ale přede mnou bylo dalších třináct jamek, o kterých jsem věděl, že budou krušné. Pak jsem zahrál několik parů za sebou, za což by byl člověk normálně v pohodě, ale na simulátoru víte, že s parem ztrácíte. Když jsem byl po deseti jamkách pořád pět pod par, řekl jsem si, že jestli chci mít šanci vyhrát, musím přidat. No a pak jsem na jedenáctce dal chip-in asi z deseti metrů, a to mě nakoplo. Pak jsem ještě zahrál další čtyři birdie a kolo jsem dohrál za -10. Hrálo se na Jumeirah Earth. Kdo hřiště zná, ví, že konec je tam poměrně těžký, že na jamkách 16, 17 a 18 je na každé voda. Měl jsem radost, jakým způsobem jsem to zvládl a že jsem si došel pro celkové vítězství tour.
Zajímavé jsou ale i turnajové prize money na Next Golf Tour…
Těch zhruba 70 tisíc dolarů, které jsem vyhrál, se rovná asi 50. místu v žebříčku HotelPlanner Tour za celý rok. Nicméně velký rozdíl je v nákladech, já je za zimu neměl téměř žádné.
Asi je příjemné mít takový finanční polštář hned zkraje sezony?
Je to skvělé, protože předchozí sezony nebyly finančně tolik zajímavé. Něco jsem si na turnajích vydělal, ale náklady na ně byly tak vysoké, že jsem celkově končil kolem nuly. Takže je super, že teď mám takový finanční polštář. Hodí se i proto, že se nám má s manželkou brzy narodit naše první dítě. Takže jsem rád, že bude za co koupit plenky.
Už máte jasno v tom, jaké turnaje budete hrát?
Vybral jsem si šest turnajů, které se mi nejvíce hodily do kalendáře, a požádal o ně. Vybíral jsem jednak podle hřišť, na kterých už jsem v rámci Challenge Tour hrál, i podle toho, která hřiště mně vyhovovala, nebo taková, která jsou nejblíž dojezdově od Česka. Takže jsem vybral Česko, Rakousko, Německo a pár dalších.
A už víte, který turnaj bude ten první?
Ještě to nemám potvrzené, ale pokud vše vyjde, tak tím prvním bude Dánsko na konci května.
Máte před sebou zajímavou sezonu se zajímavými výzvami. S čím budete na jejím konci spokojený?
Byl bych spokojený, kdybych na některém z turnajů skončil v top 10, což hráči automaticky umožní start na dalším turnaji. Pokud by se mi povedlo uhrát si kartu na HotelPlanner Tour na příští rok, udělalo by mi to velkou radost.
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Převzato z aktuálního vydání časopisu GOLF
Foto: Archiv Šimona Zacha
