Cesty úspěchu (6. díl) Proces, stabilita, konzistence
Minule jsme diskutovali, jak se vyznat v tom, co se děje v technice a při výuce. K dílčím tématům jednotlivých statí se vrátíme. Dnes je třeba se podívat na druhou rovinu výkonového projevu a tou je rovina, kterou nazývám „procesní.“
Vzhledem k rozsahu těchto článků začnu pro přehlednost odzadu. Při rozhodující ráně (a nejen při ní) v turnaji je nutno uzavřít se do své „kukly“, jinými slovy do své komfortní zóny. Jedině ta vede ke spolehlivému výstupu výkonu. Je zřetelné i doložitelné, že k vytvoření této kukly nebo bubliny vede jedině „standardizace“ skoro všeho, co na hřišti a při tréninku hráč dělá.
Základy této standardizace je třeba pokládat už v dětství, neb od dětí se čekají výkony a výsledky a ty jsou nejen kritériem, ale i motivací pro děti samotné. I ony samy čekají pěkné rány a pěkné výsledky. K nim ovšem pouze učebnicová technika nevede.
Co se myslí standardizací? Vytvoření procesu, který má logiku, sled a poskytuje „bezpečnou a uklidňující“ zónu pro hlavu a i tělo hráče. A v základu také slouží jako „generální zkouška“ na ránu a prostor pro zklidnění bušících skrání.
V žákovské a základní fázi je třeba se z pozice rodiče vyvarovat role aktuálního „radiče.“ Především v turnaji. Úloha rodiče se musí „zúžit“ na roli „kontrolora procesu“, analytika a „zapamatovače.“
Procesy se dají pro přehlednost rozdělit na několik chronologických částí – podobně jako mentální přístup ke hře:
- před kolem
- během kola
- před ránou
- po kole během zhodnocení
- po kole pro korekční trénink
Ne na všech věkových (osobnostních) a výkonnostních úrovních dítěte jsou všechny stejně relevantní a přínosné, tudíž není třeba je rozvíjet ihned všechny a „křečovitě“.
Hned na začátku je evidentně nejvíce třeba založit s dítětem „atmosféru spolupráce“. Podle typu vaší vlastní ratolesti. Ne podle vás. Nepřehánět kritiku, pracovat s danými technickými možnostmi a nezavalovat dítě vlastními emocemi. Buďte tým. Čas sice běží, nicméně každý jedinec má trochu jinou dynamiku osvojení si jak techniky, tak procesů.
Rodič by měl v roli „zapamatovače“ dávat pozor na to, co jeho ratolesti funguje, co jemu dává smysl a „po čem se mu spíš daří než nedaří“.
Neustále je třeba mít na paměti:
- Golf je hra minel, kdo má lepší minely, nosí dobré skóre častěji.
- I při sebelepší přípravě a hromadě tréninku se rána nemusí povést podle představ
- Nikdo na světě nedá všechny putty a netrefí fervej nebo grýn, když chce/potřebuje
- Některé chyby na hřišti nelze napravit ihned následující ranou
- Hru ostatních nelze přímo ovlivnit
- Horší skóre nedělá z hráče horšího člověka. Špatné skóre vás nesmí zklamat
Tyto roviny nepřímo navozují základní stavební kameny jednotlivých procesů. Podrobný výklad a návody přijdou v následujících dílech.
Nejdůležitější částí, nicméně a hned od počátku, je příprava na ránu samotnou – za všech okolností:
- Je třeba mít neustále na paměti a pomalu a trpělivě dítěti podsouvat, že nejdůležitější dovednost v golfu je směrová a délková spolehlivost.
- Naučme děti akceptovat vlastní chybu bez vzteku. Vztek ničí rány budoucí a nikdy neopraví ránu minulou.
- Naučme děti se na ránu připravit.
Každé dítě by mělo slyšet od rodiče (se kterým hraje asi nejčastěji):
- Jak míč leží?
- Urči si vzdálenost.
- Je to do kopce nebo z kopce?
- Jak fouká vítr?
- Co za překážky je ve hře pro tvou ránu?
- Jaké je místo určení rány? Budeš hrát na tyč nebo na střed grýnu?
- Kolik metrů tedy budeš hrát?
- Přes co budeš hrát? (mezicíl na zemi těsně před míčkem)
- Vezmeš si z těch dvou holí raději tu kratší nebo raději delší?
- Nezapomeň na cvičný švih. (případně zapomněl jsi cvičný švih?)
- Viděl jsi, jakou ránu chceš zahrát, než jsi dělal cvičné švihy? (vizualizace)
- Hraješ někdy tuhle ránu, hrál jsi ji někdy? (míra rizika, zklidnění, sebeujištění)
Nikdy nediktujeme odpovědi! Ptejte se otázky. Už po cca jedné sezóně mozek sám vytvoří tento správný postup.
A závěrem něco, co může být pro některé rodiče hůře „stravitelné“:
Pokud už jste ve fázi, že postup byl „založen“ a vidíte, že něco dítě vynechalo nebo třeba míří „jinam“, nebo má „nevhodnou“ hůl, nechte ho ránu odehrát, i v turnaji.
Dva důvody:
- V golfu většinově platí, že je z pohledu výsledku lepší, aby své zvolené ráně, holi a směru hráč stoprocentně věřil, i když se zvenčí zdá nesprávná.
- Pokud se mu (jí) zvolený postup nevydaří, alespoň bude „téma“ ke zlepšení a vy rodič jako mentor stoupnete v ceně.
Tyto situace je třeba bez emocí rozebrat, až bude správný čas a chuť dítěte. Ideálně nad skórkartou po uklidnění po kole.
Nezoufejte! Už víme, že pohárek v žákovské kategorii není to hlavní. Budujete něco většího – silného a znalého hráče.
