Golfová snídaně ČGF jako demonstrace moci. Kritická média u stolu chyběla
Golfová snídaně České golfové federace (ČGF) měla podle oficiální pozvánky představovat otevřené setkání se zástupci médií a prostor pro diskusi o plánech federace pro rok 2026. Program v resortu Galerie Golf Hostivař sliboval společnou snídani, debatu i doprovodný program. Realita ale ukázala něco jiného. Nešlo ani tak o obsah setkání, ale o to, kdo u stolu seděl – a kdo naopak chyběl. Výběr pozvaných byl selektivní a znovu otevřel otázku, podle jakého klíče federace rozhoduje o přístupu médií k informacím.
Praxe působí tak, že prostor dostávají především média s nekonfliktním tónem, zatímco kritické hlasy zůstávají mimo. V případě organizace, která se prezentuje jako zastřešující autorita českého golfu, jde o zásadní problém. Taková instituce musí být schopna čelit i nepříjemným otázkám, nikoli si předem vybírat prostředí bez konfrontace.
Právě to se ukázalo i v průběhu samotného setkání. Selekce médií totiž vyvolává dojem, že se federace obává témat, která by na otevřené tiskové debatě zazněla. A nejde jen o obecnou kritiku. Jde o konkrétní věci – od problematických projektů, jako je kampaň „Chybíš nám na hřišti“, až po nákladný informační systém, jehož spuštění provázely technické problémy. Ale především jde o témata, která mají pro vedení federace mnohem citlivější rozměr.
Jedním z nich je spor o anketu Golfista roku, který se stal i přímou součástí diskuse na místě. A právě tady se ukazuje hlubší problém fungování ČGF. Anketu Golfista roku dlouhodobě pořádají sportovní novináři a její označení je dnes chráněno jako ochranná známka, podložená historickým užíváním i rozhodnutími správních orgánů. Federace se přesto v minulých letech pokusila tento projekt torpédovat, a to prostřednictvím vlastní známkové a mediální strategie, která měla za cíl anketu definitivně zlikvidovat. Výsledek: fatální právní porážka ČGF pod vedením právníka z Užghorodu a zrušení známek ČGF.
Přesto federace ve své dezinformační kampani pokračuje dál. Na snídani zaznělo, že její anketa je „odborná“. Jenže právě opora v hlasech sportovních novinářů je princip, na kterém Golfista roku stojí víc než dvacet let. Federace tak nepřináší nový model, ale parazituje na existujícím systému – a prezentuje ho jako vlastní. Příznačné je i to, že původní ocenění „Hráč roku“ začala označovat jako „anketu“, tedy pojmem, který je v českém golfu dlouhodobě spojený právě s projektem sportovních novinářů.
Celý kontext pak dává logicky význam i samotnému výběru médií. Pokud na akci nebyla pozvána redakce Golf.cz a novináři, kteří Golfistu roku pořádají, těžko to působí jako náhoda. Spíše jako snaha eliminovat otázky, které by se nevyhnutelně otevřely – ať už k právním sporům, nebo k dalším krokům federace v mediálním prostoru.
Stejný vzorec se objevuje i v dalších citlivých tématech. Kritické texty serveru Golf.cz upozorňují na dlouhodobě nevyjasněné otázky kolem vzdělání a užívání titulů Karlem Čelikovským. Podle serveru Česká justice se první muž českého golfu dlouhodobě prokazoval diplomem ze Zakarpatské státní univerzity na Ukrajině, přičemž podle ministerstva školství takto nabyté vzdělání není v souladu s českým zákonem a titul Mgr. z něj nemá není možné v ČR používat. Před volební konferencí si Čelikovský narychlo koupil titul JUDr. na Slovensku, což je další sporný krok, kterým se snaží ze sebe setřást mediální zájem. Čelikovský, kterého si do vedení nominoval současný prezident Uhlík, se přitom dodnes neomluvil, nic nevysvětlil a nepřijal ani odpovědnost. V jiných sportovních organizacích by už podobná zjištění vedla k okamžité rezignaci. V prostředí ČGF se však problém marginalizuje, přehlíží a relativizuje.
Výbor ČGF se navenek stylizuje do role autority českého golfu, ale jeho amorální postoj ho staví na úroveň jeho nejslabšího článku
Český golf přitom potřebuje přesný opak. Silnou a sebevědomou organizaci, která unese kritiku, dokáže vysvětlit vlastní kroky a respektuje hranice své role. Organizaci, která nepřehlíží kritické hlasy, ale naopak je vnímá jako přirozenou součást prostředí, umí se s problémy otevřeně vyrovnat a postavit se k nim čelem. Zároveň musí být schopna respektovat subjekty, které český golf dlouhodobě tvoří, spolupracovat s nimi, hledat řešení sporných situací a vycházet z nich se ctí a profesionalitou.
Ani ve sportovní správě by nemělo platit právo silnějšího, ale elementární pravidla slušnosti, respektu a fair play. Nepřebírat cizí nápady, neparazitovat na práci druhých a nepřivlastňovat si projekt, který vybudoval někdo jiný, je základ, na kterém stojí důvěryhodnost každé instituce. ČGF v tomto ohledu neuspěla nejen právně, ale ani reputačně.
O to závažnější je, že místo sebereflexe přichází pokračování stejného přístupu. Organizace, která má český golf zastřešovat, sama porušuje nepsaná pravidla prostředí – pravidla respektu k cizí práci, férového jednání a schopnosti řešit spory věcně, nikoli silově. Namísto dialogu a snahy o dohodu stále častěji volí mocenský a konfrontační postup, který je s principy fair play v přímém rozporu.
To už není náhodné selhání, ale systémový problém. ČGF místo aby spojovala, rozděluje. Místo aby budovala důvěru, podkopává ji. A místo aby reprezentovala český golf, stále víc oslabuje vlastní legitimitu i důvěru v celé prostředí.
