Svobodnější Rory, nebezpečnější Rory. McIlroy vstoupil do Masters jako šampion
Rory McIlroy po prvním kole letošního The Masters znovu působí jako hráč, kterému se v Augustě výrazně ulevilo. Obhájce titulu otevřel turnaj kolem za 67 ran a dělí se o vedení se Samem Burnsem, ale ještě důležitější než samotné skóre je způsob, jakým se k němu dostal. Poprvé po mnoha letech totiž na hřišti, které ho dlouho psychicky svazovalo, nepůsobil jako muž pod tlakem, ale jako šampion, který už ví, že právě tady může znovu vyhrát.
Sám po dohrání přiznal, že nervozita na prvním odpališti nezmizela. Pořád cítil napětí a dobře známou nejistotu, která k první ráně na Masters tradičně patří. Tentokrát ho ale nesvazovala. Naopak jen potvrzovala, že pro něj turnaj stále má mimořádnou váhu. Právě v tom byl oproti minulým letům zásadní rozdíl. Zatímco dřív ho honba za kariérním Grand Slamem často tlačila do příliš opatrné, křečovité hry a pod tlak vlastních očekávání, letos působil uvolněněji a vyrovnaněji.
To bylo vidět hned od začátku kola. McIlroy netrefoval fairwaye, za celý den jich zasáhl jen pět ze čtrnácti, přesto se nerozsypal. Dříve by podobný vstup do turnaje často znamenal rychlý ústup do defenzivy, ztrátu rytmu a pokus hlavně přežít. Tentokrát zůstal trpělivý, pokračoval ve svém plánu a věřil, že dobré rány přijdou. Místo aby se snažil situaci lámat silou, nechal hru přirozeně plynout.
Výmluvná byla i jeho interakce s amatérem Masonem Howellem, osmnáctiletým vítězem U.S. Amateur, který nastoupil po jeho boku. Zatímco v minulosti by se po špatném odpalu nejspíš uzavřel do sebe, tentokrát odcházel z prvního odpaliště s úsměvem a v hovoru s mladým spoluhráčem. Oba minuli levou stranu, oba museli hned od úvodu řešit komplikace, ale právě lehkost v jeho chování působila jako jeden z nejsilnějších motivů celého dne. Augusta už pro něj zjevně není místem, kde se mu vše okamžitě vrací v hlavě.
Po bogey na třetí jamce nepřišla panika. Naopak. McIlroy zůstal klidný, na osmé jamce vytáhl skvělou ránu trojkou dřevem a postupně se dostal do tempa. První devítku otočil za jednu pod par a ještě výrazněji pak zabral na druhé. Birdie na třináctce, čtrnáctce a patnáctce ho vynesly do děleného vedení a z kola, které podle jeho vlastních slov nemuselo být nijak mimořádné, vytěžil maximum.
Právě to je možná nejdůležitější posun. Dřívější McIlroy v Augustě často cítil, že musí hrát hrdinsky, že musí vynucovat výjimečné momenty a útočit i ve chvíli, kdy k tomu kolo nebylo připravené. Letos působil jinak. Přijímal, co mu hřiště nabízelo, nedělal zbytečné chyby, nesnažil se za každou cenu zachraňovat nemožné a soustředil se na proces. Na rozhodování, trpělivost a disciplínu. Přesně tohle bývá na Augusta National nejcennější.
Po dohrání navíc velmi výstižně popsal, v čem je letos jeho situace jiná. Když ví, že už může kdykoli vejít do šatny šampionů, obléct si zelené sako a sednout si tam jako vítěz, mizí část strachu, která ho v minulosti dusila. Ne snad veškeré napětí, ale právě ta tíha, že možná nikdy nepřijde vytoužený okamžik. Ten už přišel. A právě proto teď může hrát volněji.
Pro zbytek turnaje je to mimořádně důležitý signál. Pokud McIlroy dokáže držet skóre i ve dnech, kdy netrefuje míč ideálně, stává se z něj ještě nebezpečnější hráč než dřív. Nejen proto, že má formu, ale hlavně proto, že už ho Augusta zřejmě nedokáže zlomit stejným způsobem jako v minulosti.
Golf.com
