Leogang: Pro jednoho ráj, pro jiného nirvána

Leogang Cesty za golfem Kouzelná místa 26. 07 2025 | 10:20
Sdílet
PURADIES_01_
PURADIES_02_web
PURADIES_03_web
PURADIES_04_web
URSLAUTAL-3Photo+2

Jen 444 KILOMETRŮ OD PRAHY leží Leogang. Jedna z těch mnoha malebných vesniček, které najdete snad v každém alpském údolí. Když si ale odmyslíte velká lyžařská centra, mají právě tato málo známá místa svůj největší půvab v jakési rakouské lidovosti, až bezstarostnosti. Zvláště pak v létě, kdy se návštěvníci přesunou ze sjezdovek na horské vrcholy, na lyžařských svazích se pasou krávy a ovce, a okolo řek se hraje golf. V každém městečku pak zavládne až posvátný klid. 

Každé místo má něco svého, něco specifického. V tomhle městečku 70 kilometrů jižně od Salcburku je to každoroční světový pohár horských kol nebo celoroční spojení s kulturou a uměleckými instalacemi. A lázněmi! A rodinným hotelem Puradies a… Ono je toho vlastně ještě mnohem víc.

KRAJINA JAK Z MODELOVÉ ŽELEZNICE

Když jsem kdysi dávno v devadesátých letech projížděl Alpami poprvé, bylo kolem páté hodiny ranní a právě začínalo svítat. Měl jsem tenkrát dojem, že to snad ani není realita. Spíš takový dokonalý model kolejiště, kde má všechno své místo, domy jsou nové, jejich okolí upravené, žádné ploty nebo zdi, které by oddělovaly pozemky, a na těch nejprudších svazích pasoucí se krávy. Jako kdyby si někdo doma postavil takový malý dokonalý svět.

Pohled z dálnice tak opravdu vypadal. Nad sebou ještě zasněžené vrcholky hor, pod sebou v údolí klidně proudící řeka a všude posekaná, sytě zelená tráva. Tenkrát jsme jeli do Benátek a jak se říká, neměli jsme čas ztrácet čas, alespoň na chvíli se tady zastavit. Nehráli jsme tenkrát golf ani neholdovali horské turistice. Cíle benátská laguna a pak moře byly tenkrát lákavější, ale pocit, že bychom se sem měli jednou vrátit a vše si v klidu prohlédnout, ve mně zůstal.

Každý asi zná Alpy zimní. Stále to je pro nás dostupný lyžařů ráj a nepřeberná nabídka míst, svahů, hospůdek, venkovních bazénů s horkou vodou, výhledů na stále bílé vrcholky ledovců a jejich typická „folks muzik“, která zní z každého baru. Cesta sem je přesně na té správné vzdálenosti, kdy to je letadlem moc blízko a autem nijak zásadně daleko. Navíc po cestách, které velmi svižně ubíhají. Kolikrát tak to nejlepší přehlédnete nebo se jen proženete okolo a možná zaregistrujete jen cedule se sjezdy do větších měst. V zimě zkrátka není času nazbyt, dny jsou krátké a svah nečeká.

V létě to je naopak. Jako by z nás teplo dělalo línější a pomalejší cestovatele. Zvídavější a lačnější po kdejaké památce nebo novém zážitku. Možná je to i tím, že venku je světlo od brzkého rána do pozdního večera. Navíc i v Alpách vás může překvapit teplota nad 30 stupňů. Velmi rychle tak i vy pochopíte, že není kam spěchat. Najednou objevíte, že místa, která znáte jen ze zimních radovánek, mohou být v létě ještě kouzelnější, barevnější a úplně jiné, a kolikrát i lepší.

Když se nám později do života vloudil golf, svou největší atraktivitu ztratilo moře a začali jsme se poohlížet po místech, která nám mohou poskytnout víc než jen přesun z místa na místo za povalováním se na pláži. Naučili jsme se po zemích courat. Poznávat víc než jen jedno místo. Jako bychom se rozchodili – po horách, po údolích i po hřištích – a obyčejná chůze se stala cílem. A objevili jsme, že Alpy máme skoro za humny, pár hodin cesty autem, a dokážou nám nabídnout vše, co si od aktivní dovolené představujeme. I včetně toho koupání.

RÁJ PRO CYKLISTY, NIRVÁNA PRO TURISTY

Tentokrát padla volba na Salcbursko a městečko Leogang, které leží na cestě do Čechům tak známého Kaprunu. Vlastně leží přesně mezi Salcburkem a Zell am See a s Kitzsteinhornem na dohled. Abyste se sem dostali co nejrychleji, musíte kousek přes Německo. Ani to nepoznáte – hranice dávno padly, jen architektura je trochu jiná. Kostely nemají rakouské špičaté, ale bavorské baňaté věžičky. Po cestě objevíte i odbočku na Berchstesgaden. Možná vás překvapí, že od Orlího hnízda jste jen 19 kilometrů. Od Hallstattu, srdce Solnohradska, po cestě zpátky jen sedmdesát. Zkuste si na tyto dvě místa udělat po cestě čas.

Leogang najdete přímo v centru regionu Saalfelden, který je více než lyžováním známý bohatou nabídkou letních aktivit. Asi tou nejznámější je v poslední době Světový pohár horských kol, který se zde pořádá od roku 2012. Cyklisté si zde opravdu přijdou na své. Není to jen 720! kilometrů tras pro horská kola všech kategorií, ale i nezapomenutelný adrenalinový zážitek zvaný Hot Shots: 3,5kilometrový sjezd s převýšením 445 metrů a sklonem 11 procent. Pravým rájem pro vyznavače horských treků je pak Big 5 Challenge: trasa protínající pět zdejších nejvyšších vrcholků, propojených šesti lanovkami, a s převýšením 5000 metrů. Bát se ale nemusíte – výškových metrů, které budete muset zvládnout vlastními silami, je jen 500. Zbytek za vás zvládnou lanovky nebo nekonečná nabídka elektrokol.

Je-li zdejší region pro cyklisty rájem, pak pro turisty a horolezce je hotovou nirvánou. Posuďte sami: 400 kilometrů turistických cest a stezek, 22 tras a 120 kilometrů pro vysokohorský běh a nordic walking pro ty nejnáročnější vandrovníky (v Saalfeldenu se totiž nechodí, ale vandruje). A pro horolezce? 1000 sportovních lezeckých tras a 10 ferrat, tedy něčeho na pomezí horské turistiky a horolezectví. To vše ve výjimečné přírodě a kontrastu příkrých horských hřbetů a mírných travnatých svahů.

Ještě pořád to není ten správný adrenalin? Dobrá, co tedy třeba Flying For XXL: nejrychlejší lanový skluz (zip line) na světě, let střemhlav zavěšený pod ocelovým lanem dlouhým 1600 metrů maximální rychlostí až 130 kilometrů v hodině a 140 metrů nad zemí? Řítíte se stejnou rychlostí jako autem po dálnici, ale tentokrát z kopce dolů – a hlavou dolů – jen zavěšení v postroji. Nebo Epic Bikepark: největší v Evropě a nabízející devět tratí s různou obtížností pro příznivce jízdy střemhlav. Downhill, freeride, skoky, můstky a vše, co vám pomůže sáhnout si až na vlastní adrenalinové dno. Nestačí?

PURADIES, NĚCO PRO FAJNŠMEKRY

Každého asi napadne otázka, kde bydlet. Rozhodnete-li se pro Leogang a jste milovníci golfu, cyklistiky, turistiky, architektury, umění, detailu, komfortu, lázní a dobrého jídla, je volba jasná. Jmenuje se Puradies.

Je to v Rakousku už takový zvyk. Hledat nové cesty, výzvy a názvy, které by evokovaly to, co nabízejí. Funtastic může být skvělá zábava, Ess:enz jídlo z těch nejlepších ingrediencí alpské kuchyně a Puradies prostě Pure Paradise, ten pravý ráj. Stačí se pak jen přesvědčit, zda názvy nelžou, což mimochodem ve zdejším kraji nebývá zvykem. Není potřeba si něco nalhávat, marketingově okecávatm, vše je pravé, místní a nic si vylhávat nepotřebuje.

Hotel a čtrnáct luxusních chatek zde na pozemku 30 hektarů po zdařilé přestavbě otevřela v roce 2016 rodina Madreiterových. Se zdejším městečkem jsou spjati více než kdokoli jiný. Byli jednou z prvních rodin, která zde před třemi sty lety začala okolo potoka stejného názvu hospodařit. Před padesáti lety se stali zakladateli zdejších lanovek a vždy platili za synonymum pionýrského ducha a inovací.

Jejich nejmladší generace si pro svůj nejnovější projekt vybrala nejslunnější svah. Vlastně měli to štěstí, že tuto sluneční náhorní plošinu obklopenou horskými pastvinami s kravami nad městečkem po několik století vlastnili a mohli zde svůj plán, a možná i sen, zrealizovat. Mluvit jen o developerském projektu by nebylo na místě. Puradies v sobě nese něco víc. Jakýsi osobní dotek a otisk majitelů a snahu skloubit místní život, design a umění s dokonalým pocitem klidu a odpočinku.

„Puradies je svět sám pro sebe, a pro tebe!“ říká sám zástupce nejmladší generace a duchovní otec projektu Michael Madreiter. „Chceme dovolenou každého zredukovat na to podstatné. Čistě na znovuoživení smyslů,“ vysvětluje filozofii hotelu. „Naším cílem je propojit akční program v místní nádherné přírodě s důkladným odpočinkem a získáním vnitřní rovnováhy.“ Mimochodem když Michaela Madreitera potkáte, nebude na sobě mít oblek, vyžehlenou košili a kravatu a ruce v kapsách. Spíš to bude brzo ráno na rodinném statku nebo odpoledne v hotelu, a bude vypadat jako jeden z vás, který si s vámi navíc rád popovídá o čemkoli.

Jestliže je zdejší příroda dokonale vyvážená, funguje v naprosté symbióze s člověkem a vždy se zde kladl důraz na život sám, hotel je toho důkazem. I zde si majitelé a architekt pohráli s každým detailem a podpořili to, co je pro hosty nejdůležitější. Luxus je skryt za propojením alpského a moderního způsobu života. Původní budova je citlivě dostavěna a doplněna o velké prosklené plochy, které vtahují okolní přírodu do interiéru. Vše, včetně pokojů a chatek, se zdá prostorné, volně dýchající a nenásilné.

Specifickou atmosféru hotelu ale netvoří jen jeho velkorysost, design, instalace uměleckých děl nebo použití přírodních materiálů (třeba dřeva, které neuvěřitelně voní). Je to i jídlo! 

Ať už si zde dáte cokoli, můžete věřit, že to je nejen čerstvé a bio, ale vše je z vlastní nebo místní produkce malých farem a do kuchyně putovalo jen pár metrů. Žádný potravinářský průmysl nebo zmražený polotovar. Největší pýchou rodiny Madreiterových je totiž dodnes historický rodinný statek, kde se zkušenosti předávají z generace na generaci. Vonící seník, šťastně vyhlížející dobytek, volně pobíhající slepice, vlastní zelenina i ovoce. To vše napájeno křišťálově čistou horskou pramenitou vodou.

Ta voda napájí i hotelové jezírko, které je nejen průzračné, ale i tepelným čerpadlem vyhřívané. Také si už dovedete představit koupání pod zasněženými vrcholky hor? Zvláště poté, co si dopřejete saunu nebo parní lázeň, nebo se vrátíte z golfu a máte chuť se po parném dni osvěžit?

WELLNESS SVĚT JAKO SOUČÁST KRAJINY

Tato třešnička na designerském dortu byla dokončena v roce 2023, když zde majitelé otevřeli Heaven Spa – wellness centrum o rozloze 1500 m². 

“Vodní živel jsme tady už měli v podobě přírodního koupacího jezírka, které obklopují trávy a louka. Samozřejmě ho ale nešlo využívat celoročně, a tak jsme přemýšleli nad vodním světem, který by na okolní přírodu přirozeně navazoval. S architekty jsme vytvořili venkovní bazén, do něhož je vstup prosklenou stěnou z vnitřního bazénu, který ale okolí nijak nenarušuje. Stejně tak působí celá nová budova, v níž je i bazén pro děti, designové odpočívárny připomínající relaxační ostrůvky, fitness centrum nebo místnost pro jógu. Protože zde pravidelně pořádáme jógové pobyty, jedná se o prostor zalitý sluncem, který má přímý vstup do zahrady a k jezírku. Celá budova je pečlivě zasazena do krajiny. Střechy, po kterých se můžete procházet, a částečně i stěny, jsou ozeleněné. Ekologická geotermální energie vytváří útulnou atmosféru pohody a velké prosklené plochy dokonale zachycují světlo,” popisuje Michael Madreiter s tím, že nad lázněmi se nachází další unikát v podobě restaurace Ess:enz v horním patře s velkou terasou a nerušeným výhledem na panorama okolních velehor.

Z celého prostoru máte dojem, jako by byl odlit z jedné formy, čemuž pomáhají i ingredience alpské atmosféry, jimiž jsou přírodní kámen, hlína, dřevo, voda i oheň v krbech připravených na podzim. Puradies je zážitek sám o sobě. Každý den zde objevíte něco nového, třeba bar a točité schodiště složené ze 16 000 dřevěných špalíků, domácí gin, vajíčka, která mají tu správnou barvu a chuť, atypické sošky na chodbách nebo osvětlení v pánském klubu poskládané z cylindrů a buřinek. Takové malé detaily, které vám říkají, že vše zde má své místo a smysl pro detail. Svou vnitřní až zenovou rovnováhu. Objevíte zde ale ještě jednu věc, která není v poslední době a podobně luxusních zařízeních až tak běžná: Pocit, že sem patříte a že si všichni vaší návštěvy váží. Chtějí vás zde mít a mají z vašeho pobytu radost.

Možná to je jejich naturel, radovat se z maličkostí a vážit si každého, kdo jejich kraj navštíví. Život pod Alpami není lehký, nikdy nebyl. Je to drsný, a přesto naturálně krásný kraj. Stejní jsou i lidé. Nikam nespěchají, každý svůj krok se snaží v klidu promyslet a váží si vlastních tradic. Takový je i Puradies. Správně, z místních ingrediencí namíchaný koktejl komfortu, bezpečí a srdečnosti.

Snad jen jedna historka, která vše dokresluje. Jeden den nám posunuli startovní čas o půl hodiny dopředu, tak jsme museli pospíchat. A znáte to: Jednou se v autě trochu zakecáte, přehlédnete značku omezující rychlost – a policistu s radarem –, a hned máte malér. O německých a rakouských policistech se říká, že jsou nekompromisní. Nevím, možná jsme měli štěstí, v našem případě to s námi vyřešili s úsměvem a domluvou. Nebo jsme jen vypadali jako vyjevení turisté. Na místní by asi byli přísnější. Nicméně to raději sami nepokoušejte, v Alpách se jezdí s časovou rezervou a pomalu.

Když jsem se pak večer na balkoně kochal pohledem na v červnu ještě zasněžené vrcholky hor, zapadalo slunce, vesničku jsem měl pod sebou a za ní se svahem pomalu do kopce drápal místní courák, ten třicet let starý pocit a vzpomínka, že se snad dívám jen na vypiplaný modýlek kolejové železnice, se mi zase vrátil. (66)

HŘIŠTĚ V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ

FOTO PURADIES HOTEL & CHALETS / Text: Robin Drahoňovský