Ryder Cup 2025 Series (3. část) – Britská dominance v golfu je pryč!
Staly se Spojené státy golfovou zemí číslo jedna ještě před bolestivou první porážkou v Ryder Cupu v roce 1927? Na konci desetiletí dvacátých let, píše Ross Biddiscombe, kdy se Ryder Cup nakonec stal oficiálně uznávanou událostí, už by existovala jistota o tom, zda Velká Británie nebo Amerika byla domovem nejlepších golfistů na světě. Byla to intenzivní diskuse uvnitř sportu po celé roky.
V knize od předního britského golfisty a vítěze The Open George Duncana (zobrazeného výše), napsané v roce 1920 s pomocí velkého golfového autora Bernarda Darwina, byla rozebírána „americká otázka“: jak dobří vlastně ti Jankové byli a kdo byl největší hrozbou pro nadvládu britských hráčů?
Kapitola s názvem „Současný golf“ uznávala, že sport ve Spojených státech se „rozvíjí velkou rychlostí… a že mají několik amatérů docela schopných vyhrát naše Amatérské mistrovství“. Autoři věřili, že je potřeba týmový zápas, aby se potvrdilo, který národ je skutečně vedoucí.
Duncan věřil, že nejlepším golfistou v Americe není amatér, ale kolega profesionál Walter Hagen, který skončil jen šest ran za vítězem The Open při své první cestě do St Andrews toho roku. „Má nejlepší metody,“ uváděla kniha. „Věřím v jeho čtvercový postoj a poměrně vzpřímený švih a jeho otevřenou tvář hole.“
Duncan přiznal, že s více zkušenostmi na linksových hřištích a lepším tréninkem hráči jako Hagen The Open vyhrají. „Starší škola ‚doma vychovaných‘ amerických golfistů kopírovala školu importovanou ze St Andrews, s dlouhým, plošším švihem a tendencí zahrát všechny rány zprava. Jeden může projít St Andrews s trochou hooku, a stejně tak dobře i bez něj. Ale je dobrá věc dělat chyby spíše na levé straně tam.
V posledních několika letech Amerika importovala půl tuctu prvotřídních hráčů a, co je ještě lepší, trenéry, které si Anglie stěží mohla dovolit ztratit. Většina z nich jsou konvertity k novým a lepším metodám než těm, které původně měli, a to jim usnadňuje předávání jejich znalostí.“
Tato na Spojené státy zaměřená vize budoucnosti golfu nebyla ojedinělá. Výborný anglický amatérský hráč Harold Hilton, který sám vyhrál The Open stejně jako britský a americký amatérský titul, řekl v roce 1923: „Není pochyb o tom, že americký hráč hry si poněkud drze přivlastnil to naše domnělé dědičné právo… Řečeno v naprosto nejjasnějším jazyce, američtí hráči současnosti jsou lepší golfisté než jejich britští bratranci.“
Události dvacátých let by tyto předpovědi potvrdily: emigrant Skot Jock Hutchison (v roce 1921 a nově zpečetěný americký občan), Hagen (čtyřikrát), Bobby Jones (dvakrát a pak znovu v roce 1930) a Jim Barnes (jednou) byli všichni vítězi The Open během té dekády. Žádný britský hráč nevyhrál šampionát od roku 1920 až do vítězství Henryho Cottona v roce 1934.
Transatlantická rivalita rychle rostla a když Velká Británie utrpěla debakl 9½–2½ v Americe při inauguračním Ryder Cupu v roce 1927, otřáslo to psychikou britské golfové komunity. Bylo nabídnuto mnoho slabých výmluv – nejzřejmější byla zátěž cestování – aby se vysvětlilo, že tato porážka byla jen důkazem dočasného pádu z přízně. Ale když Jankové předvedli tvrdý boj a nakonec prohráli jen těsně 7–5 v roce 1929 v Moortownu v Yorkshiru, zdůraznilo to, že golfisté Nového světa nyní vládli světu, i přestože šlo o porážku.
Příště: Ryder Cup 2025 Series část 4 se bude zabývat otázkami peněz, včetně toho, jak a proč jsou hráči placeni za hraní v největší týmové golfové akci.
Autorem textu je Ross Biddiscombe. Pro celý příběh o Ryder Cupu klikněte zde: Ross Biddiscombe – autor knihy Ryder Cup Revealed: Tales of the Unexpected – publikuje své články pravidelně na Substacku. Přihlaste se ZDARMA k odběru a získejte přístup k jeho dalším analýzám a sportovní žurnalistice.
