R&A Level 4. Světová špička. Michael Jon otevřeně o sezoně, která změnila český golf
Michael Jon patří k absolutní světové špičce golfových rozhodčích. Jako držitel nejvyšší kvalifikace R&A Level 4 – Advanced Referee je jedním z pouhé dvacítky specialistů na planetě, kteří splňují nejnáročnější požadavky na řízení profesionálních turnajů. Dlouholetý člen týmu Ladies European Tour, hlavní rozhodčí Confederation of Professional Golf a muž s více než šesti sty řízenými turnaji včetně majorů a Solheim Cupu mluví v otevřeném rozhovoru o momentech, které definovaly uplynulou sezonu, o zákulisí práce rozhodčího i o tom, proč jsou klid, konzistence a respekt k Pravidlům důležitější než jména na leaderboardu.
1. Když se ohlédnete za uplynulou sezonou, která patřila z pohledu českého golfu k nejúspěšnějším, jaký okamžik Vám utkvěl v paměti jako nejdůležitější?
Tady si dovolím rozdělit odpověď na dvě části. Nejdřív ten sportovní. Druhé vítězství v řadě za sebou (!) Sáry Kouskové na Ladies European Tour. Už proto, že jsem u obou byl a tak jsem mohl její radost přímo a okamžitě sdílet. Musím říct, že po extempore na šestnáctce na Tenerife, kdy Sára ztratila vedení před Helen Briem, jsem se začal na bugyně u klubovny otáčet směrem od hřiště. I s kolegyní Lauren Jones. Když Sára putovala na vítezství poslední, fakt nelehký putt, dívali jsme se oba směrem na budovu klubovny. Před ní stála hrstka Finek. Až po chvíli jsme si všimli, že se smějí… Ne ve zlém. Moc dobře věděly, co se nám odehrává v hlavách. Především teda v té mojí.
Pak mám ryze profesní okamžik. Který se táhnul celých sedm dní. Wistron Ladies Open na Taiwanu byl pro mě obrovskou lekcí. Celá ta věc vypadala jako jeden velký malér, způsobený počasím. Když jsme v neděli ráno vyráželi dohrát tři a šest jamek prvního kola, nevsadil bych, byť jsme pro to všichni dělali, co šlo, ani zlámanou grešli na to, že dojdeme do tmy nejenom zbytek kola prvního, ale že dorazíme i druhý set osmnácti jamek. A že tím pádem holky dostanou nejenom body do žebříčku, ale taky Prize Money v plné výši. Byla to neuvěřitelná lekce z trpělivosti a týmového ducha.
2. V čem je pro Vás období mezi sezonami jiné než samotný turnajový provoz a čemu se v této fázi roku golfový rozhodčí věnuje z hlediska přípravy na novou sezonu?
Díky za připomenutí, musím jít smýt, nebo se o to aspoň pokusit, oranžový marocký prach ze všech bot. Já se vždycky pár týdnů golfu snažím vyhnout, jak to jenom jde. Snažím se na golf nekoukat, snažím se neřešit Pravidla golfu, snažím se golf nediskutovat. Nejpozději v půlce ledna se ale znova začtu do textů, abych se vrátil do formy. Dejme tomu, že se jdu tak nějak jakoby rozklusat. Zahřát.
Do toho se taky v lednu objevují různé doplňky a změny formulací, pravidlové novinky R&A. Nejinak je tomu i letos. Ty je potřeba důkladně přečíst a vstřebat. Ke konci ledna už si budu několikrát týdně dávat online testy ze stránek USGA. Mají je přece jenom trochu lepší. No a než vyrazím na první štaci, překontroluju všechno vybavení. Od bot až po serepetičky typu provázek nebo nepromokavý futrál na telefon.
3. Jak se mění Váš pohled na golf, když ho sledujete bez každodenního tlaku turnajového týdne, povinností a odpovědnosti, které jsou s prací rozhodčího spojené?
Můj pohled na golf se v čase nemění. Já nevím… Je to deformace? Profesionální…? Jde spíš o to, jak intenzivně golfem žiju. A to i po teoretické – pravidlové i po herní stránce. I kdyby bylo na Grabštejně v lednu plus pětadvacet, asi bych stejně šel hrát jen s určitou dávkou sebezapření.
Jenže pak už začíná absťák. Nejenom po skvělých a mizerných ranách, ale i po těch kecech, co s Forbym a Ticháčkem cestou po „Gráblu“ vedeme. Takže jak to jde tak vyrazíme. A pak je tady duben. A letos opět mám štěstí na svůj pracovní kalendář. Takže devět jamek akademie ve středu a pak čtyřikrát osmnáct na velkém hřišti, děsná fůra regulérního golfu a děsná fůra skvělé legrace. To celé se jmenuje Grabmasters.
Ale jo, když už v mezidobí na golf dojde, je to mnohem víc vyrelaxovaný přístup. Užívám si to. Já si užívám golf, i když jsem v práci, ale je to jiný úhel pohledu.
4. Jak vlastně vypadá příprava profesionálního turnaje z pohledu rozhodčího a co všechno tato práce obnáší? Máte pocit, že si běžný fanoušek – a často ani samotní hráči – plný rozsah této práce neuvědomují?
Tak… jak to slátat, aby to lidi neunavilo… LET, ale i ostatní túry, mají několik „vrstev“ rozhodčích. Zařazením v první řadě. Kvalifikací taky, ale to není tak podstatné, protože rozhodčí R&A Level 3 musí k plnění svých povinností přistupovat stejně kvalitně jako rozhodčí R&A Level 4.
Nejvíc bodů na checklistu mají každý týden R1 a R2, tedy první a druhý rozhodčí. Jsou také první a druhý na místě konání. První, taková polo důkladná, ale komplexní prohlídka pacienta. Jak to celé vypadá, jak to na vás působí. Občas vás něco zaujme, tak slezete z bugyny a dáte tomu větší péči. Ať už jsou to trhliny v travním krytu hracích ploch nebo zajímavé struktury z pohledu místních pravidel.
Začíná vznikat plán značení a pro určité typy turnajů „Hole-by-hole Guide“. Který pak pomáhá všem rozhodčím být na jedné lodi, nebo jak angláni říkají, na stejné stránce. Jsou to dva dny fakt hodně busy. Všechno označit znamená taky dost často diskuze na komplikovanějších místech hřiště. Dát sem aut? Nebo to pořeší jen červená voda?
Plánujete údržbu s greenkeeperem. To se týká v první řadě rychlosti greenů a stylu úpravy bunkerů. Chystáte pracovní podmínky pro kolegy, kteří se začnou sjíždět od pondělí. Bugyny, podklady, ručníky, deštníky…
Začíná vznikat první draft Místních pravidel, první draft Course marking reportu. Ten se tvoří, aby příští rok měl tým základní informaci o tom, jak hřiště bylo značeno. Aby to usnadnilo práci, třeba když se tým obmění. Začnete si připravovat plán pin pozic na celý týden. Ten se dynamicky vyvíjí podle stavu greenů (rychlost, tvrdost, poškození…) a podle aktuální předpovědi počasí.
Pak den co den od pondělí počínaje vyrazíte ven jako první, vždycky vstáváte ještě za tmy. Teda, ve Finsku a Švédsku jsme tmu neměli vůbec. Na bugynu, jedete si svých devět jamek. Osadit odpališťové kameny, označit je, zkontrolovat bunkery, zkontrolovat kolíky a čáry, zkontrolovat aktuální pin, připravit a označit umístění jamky na další den. Vyplnit Course Setup Report, ten je důležitý pro televizi a novináře ale i pro statistiky. Pak teprve snídaně a alou ven, dělat tempo hry.
Ze hřiště vylezou R1 a R2 jako poslední a zapíšou do reportu finální čas, kdy byla na vaší straně hra ukončena vrácením tyče do jamky. A znova, a znova a znova. A mezitím řešíte pravidla, technické problémy, pomalou hru, větší pravidlové excesy, dobrovolníky, scoring, hostující rozhodčí… Ne, nejde to jen tak v kostce shrnout, Tohle je jenom taková základní kostra. I tak se za tu kládu textu omlouvám. A že si diváci nebo někteří hráči neuvědomují, co všechno se musí udělat pro to, aby se jim lehce a klidně hrálo? To vůbec nevadí. My nehrajeme hlavní roli.
5. Co se podle Vás za posledních deset let nejvíc změnilo v práci mezinárodního golfového rozhodčího na profesionální túře?
Technologie. Přibyly nám technologie. Já jsem už pro golf.cz popisoval v minulosti Trimble. GPS systém, který online s přesností deseti centimetrů zachytí pozici jamky, přepíše ji přesně do mapy daného greenu a vytvoří přesný obraz pro všech osmnáct greenů. Já to miluju. Už jenom ta eliminace chyb. A taky výsledný produkt. Tedy takzvaný „Pin-sheet“, který distribuujeme mezi hráčky a kedíky.
Na druhém místě je udržitelnost. Covid nás naučil, že nemusíme tisknout každý den sto kopií místních pravidel a dvě stovky pinpozic. Takže vlastně opět technologie. Pro veškerou, třeba i urgentní komunikaci při turnaji využíváme Teamworks. Všechny dokumenty najdou všichni účastníci turnaje v cloudu. Jo, ještě pořád tiskneme i papírové verze. Ale už jenom pro turnajová kola. A otázka je, jestli i tohle jednou – konečně – nezmizí úplně.
Doplněk, ryze osobního charakteru. Po čtrnácti letech s LET mám, a jsem za to strašně moc rád, spoustu nových kamarádů, i mezi hráčkami a kedíky, promotéry, greenkeepery. Takže můj osobní život se postupně dost změnil ruku v ruce se změnami mojí sociální bubliny
6. Dá se práce rozhodčího na vrcholné úrovni vůbec „vypnout“, nebo je to profese, která člověka drží v pohotovosti prakticky nepřetržitě?
Je to jako všude jinde. Začne vás to bavit a jdete tomu 24/7 naproti. Jako šílenec sháníte všechny dostupné, i zákulisní informace, novinky. Viděl jste film Divoké vlny? Jak chce Cody Maverick být jednička a dělá pro to úplně všechno? Chcete jet na vlně, ale protože ten surf ještě neovládáte, tak vás to stojí hodně sil.
Nesmíte polevit. Už ustojíte fůru věcí a pořád ještě občas padáte. A tak na to prkno, obrazně řečeno, lezete mnohokrát denně. A pak už fůra věcí funguje automaticky. Vy se snažíte vyplnit volný čas pilováním vychytávek. Učíte se nové triky. Příprava na turnaj, ať už doma před odletem nebo přímo na místě před kolem, začíná být repetitivní a proto jednodušší.
Stává se z vás Zeke, ten mazák, co pro něj celé surfování je absolutně snadné a je to vlastně jeho život. Jenže vypnout musíte, jinak byste se z toho zcvoknul. Už mě třeba ani nenapadne, abych prolézal fóra o pravidlech a sociální sítě a snažil se tam předvádět svoje znalosti. Na druhou stranu Vašek Janoušek mě jeho osobním přístupem naučil, a nejenom mě, že od určitého levelu byste měl automaticky lidem s pravidly pomáhat, když vám o to řeknou, protože jste toho schopen. A toho se snažím držet.
7. Jak pracujete s tlakem ve chvílích, kdy Vaše rozhodnutí může ovlivnit průběh turnaje nebo kariéru konkrétní hráčky?
To si nesmíte vůbec připustit k tělu. Já nevím. Asi jsem něco jako exhibicionista? Nebo možná jenom drzý čert. A asi jsem měl zatím i dost štěstí. Těžko tomu možná někdo uvěří. Pro mě ruling na hřišti při dětské túře s Pepíčkem je stejný ruling jako v Evianu s Nelly Kordou.
Takhle by to i mělo být. Mně právě tenhle přístup v podvědomí asi nějak samovolně bez mentálních rozcviček pomáhá. A taky jak říká můj dlouholetý kamarád a kolega Rob Moss. Je jedno co řešíš, v první řadě musí být spokojená Pravidlová knížka. Všechno ostatní je na druhé koleji. Počet kamer, jméno hráčky nebo hráče, Prize Money turnaje. Pravidla nejsou různá pro českou třetí ligu a pro AIG Women’s Open. Jsou stejná. „Ne“ na Ypsilonce má stejnou váhu jako „ne“ v St.Andrews. Zrovna tak i „ano“.
8. Co pro Vás osobně znamená dobře odvedená práce rozhodčího, i když se nijak neprojeví ve výsledkové listině?
Spokojenost turnajového ředitele, skvělá nálada v týmu po skončení turnaje. Že jsme našli vítězku bez zaškobrtnutí, že poslední putt a předání trofeje bylo v televizi, což znamená, že jsme vyhověli taky časovému rozpisu turnaje, že zazní vaše jméno na prvním odpališti kteréhokoliv ročníku Solheim Cupu, že vás elitní hráčky a kedíci oslovují vaší přezdívkou.
Třeba i to, že na „vašem“ setupu padnou tři esa v jednom kole! No a pak speciální, jednotlivé momenty. Třeba osobní poděkování od hráček a kedíků. Děkovačky po Taiwanu vloni vám jako palivo vydrží do několika dalších měsíců.
Z dlouhodobého profesního hlediska je pak obrovskou odměnou velice specifický, R&A udělený Level 4, kterých bylo po celé planetě potvrzeno něco přes dvacet, výroční cena partnerů ankety Golfista roku, vlastní kapitola v knížce Bez frází, zlatá medaile FISU za úspěšné vedení Univerzitního mistrovství světa na Ypsilonce, nebo zlatá výroční medaile PGA Czech.
Nemalým měřítkem úspěšnosti je taky to, na jaké turnaje vás, často i opakovaně, váš šéf nasazuje. Ale pozor. To všechno je bez legrace a bez diskuzí týmová práce. Vždycky. A já si toho všeho, co jsem teď vyjmenoval, neskutečně vážím. A že se to neprojeví ve výsledkové listině? Ale ono se projevuje, tím, že po dohrání ta výsledková listina beze změn platí. To je taky důkaz toho, že jste odvedli práci, jak se čeká.
9. Když se díváte dopředu, přemýšlíte spíš o konkrétních profesních cílech, nebo o tom, jak co nejlépe zúročit své zkušenosti a dělat svoji práci co nejlépe?
Nejdřív se odpíchnu z historie. V roce 2007 jsme na Mezinárodní škole pro golfové rozhodčí v St.Andrews s kamarádem a kolegou Jirkou Kubelíkem absolvovali takové nezávazné povídání s tehdejším předsedou Pravidlové komise R&A Alanem Holmesem a esem mezi rozhodčími světového kalibru Andy McFeem. Tehdy jsem na otázku, která měla podobný základ, odpověděl, že bych chtěl řídit turnaj s televizními věžemi, aspoň jednou sedět na modré bugyně bez střechy (European Tour) a dát si, samo sebou jako rozhodčí, Ryder Cup.
Pánové mi tehdy řekli, že to všechno je možné. Ale že je přede mnou ještě děsná fůra práce. O rok později jsme dostali na starosti historicky první přímý přenos z golfového turnaje české PGA, Repromeda Grand Finále na Kaskádě. Takže jsme měli televizní věže.
V roce 2009, tedy o další rok později, jsem měl na pět dní pod zadkem modré kabrio s nápisem European Tour a písmenem „G“ při European Tour na Čeladné. No a Ryder Cup se nekoná, ale vyměnil jsem ho za pár Solheimů. A to mi fakt nevadí. Svůj první turnaj jsem „pískal“ podle serveru ČGF v roce 2002. Teď jich bude brzy dohromady 650, z toho je 384 profesionálních, čtyři Solheimy (plus tři juniorské) a vloni se ve Walesu číslo odpískaných Majorů zastavilo na rovné dvacítce.
Chci tedy už zúročovat, co jsem se naučil. Ale pozor, taky se pořád učím nové věci! Každý den na bugyně vám dá, když jste pozorný a ne lempl, něco nového. A rád předávám, co umím kolegům a kolegyním, rozhodčím i golfistům. Když o to někdo stojí. Takže bych rád ve zdraví dělal ještě pár let, co umím nejlíp a co mě nejvíc baví. A když se najde někdo, kdo se zeptá, jak se to dělá, rád mu to povím. Teda aspoň to, co jsem se já naučil. S vědomím, že k dokonalosti to má sakra daleko.
Za rozhovor děkuje Jan Hrubeš
