Klidná síla, radost a golf jako cesta. Klára Davidson Spilková v nejlepší formě života

Jan Hrubeš LET Exkluzivně 29. 07 2025 | 10:47

Klára Davidson Spilková už dávno ví, kým je. Nepotřebuje potvrzení, srovnání, statistiky. Nemusí být první, aby byla výjimečná. A právě díky téhle svobodě hraje nejvyrovnanější golf svého života. Dnes z ní vyzařuje klid, nadhled i zkušenost. V jejím projevu je síla – tichá, soustředěná, vděčná. A znovu je v tom i radost. Radost ze hry, z přítomnosti, z toho, že je sama sebou. Dnes působí klidně, zrale a vyrovnaně. V její osobnosti je patrná tichá síla, soustředění i pokora.

Když letos přijela do Berouna na Tipsport Czech Ladies Open, byla jiná než dřív. Klidná, usměvavá, přítomná. Byla zpátky doma – a bylo vidět, že je tu opravdu ráda. Poprvé si domácí turnaj užila naplno. Bez očekávání, bez stresu, jen tak, pro sebe. Žádné dokazování, žádná tíha rolí. Jen golf. A radost.

Na hřišti působila uvolněně, s čistou a klidnou energií. Ale zároveň s nadhledem první dámy českého golfu, která má za sebou čtrnáct let na profesionálním okruhu. Prošla si výhrami i krizemi, odehrála 21 majorů, strávila čtyři sezony v USA na LPGA Tour – nejvyšší ženské sérii světa – a třikrát reprezentovala naši zemi na olympijských hrách: v Riu 2016, Tokiu 2021 i Paříži 2024.

Letos k tomu přidala i návrat na U.S. Women’s Open, kde si místo musela vybojovat v kvalifikaci v Miláně. Prošla cutem a turnaj zakončila na 59. místě. To samo o sobě není číslo do titulků. Ale pro Kláru to byl jeden z těch momentů, kdy si připomněla, proč to celé dělá. Protože golf miluje.

V otevřeném rozhovoru jsme společně mluvili o tom, proč pro ni dřív bylo domácí prostředí spíš zátěží než radostí. O nové generaci hráček, které ji berou jako vzor. O LPGA, o samotě, o tlaku i o propadech. O terapii tichem, o dechu, o spánku. Ale taky o radosti, která všechno spojuje. Protože jak sama říká:

„Golf si nejvíce užijeme s radostí.
Stejně jako život.“

KLÁRA DAVIDSON SPILKOVÁ

Jaké to pro tebe bylo vrátit se na domácí půdu – do Berouna na Tipsport Czech Ladies Open, jeden z největších turnajů ženského golfu u nás?

Letos jsem si to opravdu užila. A to říkám s plným vědomím toho, že domácí turnaje pro mě dřív představovaly spíš emocionální výzvu než příjemný návrat. Já jsem hodně citlivý člověk, vnímám atmosféru, reakce lidí, tlak očekávání. A dřív jsem si nebyla jistá, jestli tenhle balík zvládnu ustát – jestli si vůbec dokážu turnaj doma užít.

Tentokrát to bylo jiné. Klidnější. Dospělejší. Nejen proto, že nás už není na startovní listině jen jedna nebo dvě Češky, ale i díky tomu, co si v sobě nesu. Mám větší vnitřní stabilitu, víc důvěry v to, co dělám. A taky – konečně si dovolím zpomalit, nadechnout se, být v přítomném okamžiku. A to je možná ten největší posun, který jsem za poslední roky udělala.

Jaký jsi měla pocit ze své hry během turnaje? Co ti sedlo, co fungovalo – a co naopak bylo letos náročnější?

Začátek byl super, hrála jsem kvalitní golf. Měla jsem dobrý rytmus, švih, cítila jsem hru. Jen mi pak přestaly padat paty, a to se vždycky projeví na výsledku. Můžete hrát skvěle, ale bez proměněných šancí dobrý výsledek neuděláte. Herně jsem ale odjížděla spokojená. Věděla jsem, že jsem na správné cestě a že to, co trénuju, funguje.

Beroun byl letos nastavený příznivě – dalo se skórovat a kdo chytil tempo, mohl jít s výsledky hluboko pod par. Zároveň ale platilo, že i malá chyba mohla narušit rytmus a vzít klid v hlavě. A právě tam se ukazuje, co si člověk nese uvnitř – jak zvládne výpadek, jak zůstane ukotvený sám v sobě.

V Berouně letos zazářila hvězda Natálie Saint Germain – mladá amatérka, která tě v rozhovoru pro GOLF.cz označila za svůj vzor. Jaké je to slyšet, že inspiruješ další generaci golfistek?

Bylo to silné. Vidět mladou hráčku, která přišla bez očekávání, bez caddieho s bagem, který si sama vozila – a přesto odehrála životní turnaj na profesionální úrovni. Neuvěřitelně inspirativní příběh. Ale co mě zasáhlo nejvíc, byla její skromnost a upřímnost. Když mluvila o tom, že mě sledovala, že jsem jí ukázala cestu.

Přinesla mi starou fotku, kde jsme spolu – a já si ji vůbec nepamatovala. Ale ten okamžik… byl opravdu silný. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to, co dělám, má přesah. Že i když někdy cítím únavu nebo pochybnosti, tak tohle všechno má smysl. A že když můžu být pro někoho kouskem světla, tak to je ten největší dar.

Když se podíváš zpátky na své začátky – co bys tehdy nejvíc potřebovala slyšet? A co bys zase ráda předala hráčkám, které právě vyrážejí na svou vlastní cestu?

Aby byly k sobě upřímné. Aby si sedly samy se sebou a zeptaly se: opravdu to chci? Protože tahle cesta je krásná, ale není jednoduchá. Je fyzicky i psychicky náročná, plná samoty, nejistoty. Musíte si umět zodpovědět, proč to děláte. Protože přijdou momenty, kdy bude lehčí to vzdát.

A pak je tu ještě jedna věc – radost. Když zmizí radost, všechno ztratí barvy. A proto je důležité si ji chránit. Jako světlo, které nesete v sobě. Golf je dlouhá cesta – a bez radosti se jde těžko.

*Klára Spilková ve věku šesti let – první krůčky na golfovém hřišti, kde se začal psát příběh budoucí české hvězdy / archiv KDS*

Český golf zažívá silné období – Sára Kousková letos získala dvě vítězství na LET, a další hráčky se hlásí o slovo. Vnímáš to jako potvrzení, že tu vyrůstá nová, silná generace?

Rozhodně ano. A mám z toho upřímnou radost. Sára Kousková má obrovský potenciál, který letos naplno ukázala. A jsou tu i další hráčky, které jdou vlastní cestou – vědomě, s odhodláním. A co je nejdůležitější – s důvěrou ve vlastní hodnotu.

Na Sářině cestě se mi líbí její autenticita. Ta čistota záměru. V golfu je lehké nechat se ovlivnit okolím, srovnáváním, tlakem. Ale když víte, kdo jste a proč to děláte, máte šanci jít s lehkostí. A to je podle mě klíč – mít jasno a věřit si i ve chvílích, kdy se nedaří.

K mé cestě se přidaly další duše s podobným směřováním. Navzájem se snažíme podporovat. A když se mě dřív novináři ptali, jestli mě netrápí, že už nejsem jediná, musela jsem se smát. Já jsem si to přece přála. Takhle má vypadat růst, takhle má vypadat zdravý sport.

Výsledky i jména přibývají – co podle tebe ještě potřebuje ženský golf, aby se stal stabilní součástí evropských amatérských i profesionálních okruhů?

Jsme na dobré cestě. Potřebujeme ještě trpělivost. Výsledky se dostaví. Ale ne přes noc. Musíme mít systém, strategii, podporu. A taky zodpovědnost – sami za sebe. Nemůžeme čekat, že nám někdo něco přinese.

Podpora dnes už existuje – programy, poradenství, možnosti přechodu k profesionálům. To je skvělé, ale zároveň je důležité si uvědomit, že ta cesta je vždycky individuální. A bez osobní angažovanosti, nasazení a vnitřního rozhodnutí to zkrátka nepůjde.

Ty sama jsi tu cestu prošlapávala, když si na startu své profesionální dráhy zamířila rovnou na LPGA, co tehdy rozhodlo?

Vnímala jsem to jako výzvu, do které jsem chtěla jít naplno. LPGA mi otevřela oči – jak ve sportu, tak v životě. Mnohdy jsem si připadala osamělá. Daleko od týmu a rodiny. Ale i to mě posunulo. Naučila jsem se postarat sama o sebe, stát nohama pevně na zemi. A taky jsem si uvědomila, že bez práce s psychikou se na téhle úrovni nedá dlouhodobě fungovat.

Dnes už vím, že bez vnitřní rovnováhy se nedá dobře hrát. A ani kvalitně žít.

Zažila jsi někdy krizi víry v sebe sama? Moment, kdy si zapochybovala, jestli má smysl jít dál?

Ano, nedávno. Prošla jsem si obdobím, kdy se vytratila radost. A s ní i lehkost, která je pro můj golf typická. Všechno najednou ztěžklo – i já sama. A to je v tomhle sportu nebezpečné. Když necítíš radost, golf ti to dá rychle najevo. Uvědomila jsem si, že musím zpomalit. Vrátila jsem se k sobě, k tomu, co mě ke golfu původně přitáhlo – k lásce ke hře. Dnes na tom vědomě pracuju. Mám kolem sebe blízké lidi a skvělý tým, kteří mě podporují. A znovu nacházím svou cestu. Autentickou. Klidnější. Opravdovou.

Co ti pomáhá vracet se do rovnováhy? Máš nějaké konkrétní rituály nebo techniky?

Začala jsem hodně pracovat s dechem. Každý den dělám dechová cvičení, která mě uzemní. Uklidní a vrátí do těla. Medituju. Poslouchám své fyzické potřeby. Dělám jemná uvolňující cvičení, občas jógu. A taky spím. Hodně. Když to jde, 8 až 10 hodin. Bez spánku to nejde. Tělo i mysl si potřebují odpočinout. A já se učím jim ten čas dávat. Bez výčitek.

Když se ohlédneš za první polovinou sezony – který moment byl zatím pro tebe nejsilnější?

Jednoznačně U.S. Women’s Open. To byl sen, který se mi splnil. Hrála jsem podruhé, poprvé v roce 2018. Bylo to nádherné. Cítila jsem se tam dobře, silná, připravená. A hlavně – přirozeně. Potkala jsem lidi, které jsem znala z LPGA, a měla jsem pocit, že se moje dvě golfové reality – evropská a americká – konečně spojily.

Klára Spilková je dnes pojem. Cítíš, že bys časem chtěla svou roli využít i pro rozvoj českého golfu – třeba jako mentorka, ambasadorka, nebo někdo, kdo pomáhá nastavovat směr?

Určitě. A vlastně o tom přemýšlím čím dál víc. Baví mě práce s dětmi, s lidmi obecně. Když mám možnost, jezdím po klubech, dělám besedy, povídám si s rodiči i mladými hráči. A vidím, jak důležitá je osobní zkušenost. Když si s vámi někdo sedne a řekne:: „Jo, taky jsem si tím prošla.“ V tu chvíli vzniká důvěra. A možná i něco, co si ten člověk odnese dál.

Dělám charitativní turnaje, podporuju akademie, přemýšlím o větším projektu. Možná jednou vznikne něco jako tréninkové centrum – nejen o technice, ale i o hlavě, emocích, těle. O celistvosti. Protože golf není jen švih, ale způsob života.

Po všech těch letech, po všech vítězstvích, pádech, přestupech, cestách i návratech – co je to, co tě u golfu drží dodnes?

Golf je nádherný. Je to jeden z mála sportů, který vás naučí být tady a teď. Když míček letí vzduchem… a vy sledujete jeho dráhu… jste v přítomném okamžiku. To mám moc ráda a vím, že je to dar. Můžete ho hrát s mámou, tátou, partnerem, dětmi, babičkou. Můžete ho hrát celý život. V přírodě. Sám, nebo ve skupině. Je to komunita. Je to cesta. A každý si na ní může najít to svoje.